V dokumentu Severní proud se režisér Steffen Krones rozhodne sledovat trasu plastového odpadu z kontinentální Evropy až k útesům norského souostroví Lofoty. Jak se láhev od piva vyrobeného v Německu ocitla v panenské přírodě za polárním kruhem? Filmař z Drážďan spolu s přáteli sestrojí unikátní bóje vybavené GPS lokátorem a sleduje, jak je evropská říční síť propojená s oceánem. Z původně sólové akce vzešlé ze zděšení nad tím, že evropský odpad zanáší i nejvzdálenější kouty planety, se Steffenovi podaří vytvořit vědecký projekt, na kterém se podílejí inženýři, oceánografové i veřejnost. Úchvatné záběry z monumentální norské přírody a scény týmového nadšení ze sledování trasy speciálních bójí střídají šokující obrazy kolonií plastů, které okupují civilizací dříve nedotčené přírodní scenérie. 

Film Liang Zhaa Co jsme to udělali zase představuje scénické obrazy z japonské Fukušimy nebo ze zakázané zóny v Černobylu. Skládá poetickou mozaiku odvrácené strany jaderné energie a ukazuje tenkou hranici mezi pokrokem a sebezničením, na níž lidstvo balancuje. Z kontaminované oblasti okolo ukrajinského Černobylu odešli po jaderné katastrofě všichni místní – až na Ivana, který tady okopává záhony a v postapokalyptických kulisách osaměle prožívá den za dnem. Zatímco v Japonsku se odehrávají protijaderné demonstrace a Německo zavírá své poslední jaderné elektrárny, jinde je jádro naopak na vzestupu. Jak dlouho může naše planeta sytit rostoucí poptávku po energii? Jak bezpečné jsou dnes ve skutečnosti jaderné elektrárny? A co bude dál s nahromaděným radioaktivním odpadem?  

Proti sebezničení bojují mladí studenti v dánském filmu režisérky Phie Ambo 70/30. V roce 2019 dokázali studentští aktivisté v Dánsku udělat z klimatické změny téma parlamentních voleb. Země pak představila jeden z nejambicióznějších klimatických plánů na světě: zákon, který má do roku 2030 zajistit snížení emisí o 70 procent. Snímek ukazuje zákulisí přípravy průkopnického zákona, dramatická politická jednání i neúnavnou činnost studentských aktivistů a aktivistek. Všichni aktéři mají stejné cíle, ale jinou představu o jejich dosažení. Samotné přijetí klimatického zákona navíc neznamená, že je vyhráno. Dánsko je totiž největším producentem ropy a zemního plynu v EU, z čehož mu každoročně plynou miliardy dolarů, a skutečné dosažení uhlíkové neutrality tak zůstává v nedohlednu. Podaří se dánským politikům, aktivistům i představitelům ropného průmyslu najít společnou řeč a převést obsah klimatického zákona do reality? 

Na tyto a další filmy se můžete těšit už od 21. března a v Praze od 23. Celý program festivalu najdete ZDE.