Ne vždycky máme sílu podívat se na dokument, který ukazuje hrubé porušování lidských práv. Někdy potřebujeme spíše podpořit v naději, že ne všechno je tak černé, a že v každém z nás existuje síla uvěřit sám v sebe a pomoci změnit svět k lepšímu. Vybíráme pro vás proto z našeho programu filmy, z nichž je taková naděje cítit, a s nimiž se v kině budete cítit dobře.

Našim prvním tipem je dokument Dvojí život Danii. Film s krásnými záběry skandinávské přírody o lásce, spiritualitě a odvaze vystoupit ze zažitých konvencí, natočila dvojice dánských režisérek Cecilie Debell a Maria Tórgard. Sledují příběh mladé Danii, která se od své hluboce věřící křesťanské rodiny odstěhuje do města, kde žije s hiphopovým umělcem Trygvim a píše básně. Ty jí pomáhají pochopit sebe samu a najít své místo mezi dvěma odlišnými světy, které jsou jí zároveň oba vlastní.

Jak se dívá na svět dítě, které ještě nesvázaly sociální a genderové role dospěláctví, citlivě ukazuje film Gabi mezi osmým a třináctým rokem. Gabi má ráda fotbal, sladkosti a počítačové hry a vlasy si dává stříhat na krátko. Do kolektivu kluků a holek ve třídě nezapadá snadno. Zůstává ale sama sebou i pod tlakem okolí, které se ji pokouší někam zařadit tím silněji, čím je starší. Inspiruje tím každého z nás, kteří někdy potřebuje najít odvahu být tím, kým se být cítíme.

Panenská norská příroda zanesená odpadky a plasty asi nikomu radost neudělá. Mohla by nás ale potěšit skutečnost, že se s tím dá něco dělat. Režisér Steffen Krones se ve filmu Severní proud pouští do pozoruhodného experimentu: v německých Drážďanech vypustí do Labe plastovou láhev a pomocí GPS lokátoru sleduje, kam se dostane. Experiment postupně vyroste ve vědecký projekt, na kterém se podílejí inženýři, oceánografové i veřejnost.

Architektura zítřka nás zase spolu s holandským architektem a urbanistou Winym Maasem zavede na různá místa světa, tam, kde se architektura setkává s proměňující se společností. Plánovat, jak budou lidé moci pohodlně bydlet ve městech, pokud v následujících desetiletích vzroste populace o několik miliard, vyžaduje optimismus a energii. Ani jedno naštěstí Winymu nechybí, a může se tak pouštět do odvážných, vizionářských projektů. Jak působivá, inovativní a šetrná je architektura, která dnes vzniká tak, aby dokázala čelit výzvám zítřka?

Jeden svět uvede také film Aya, promítaný na posledním ročníku filmového festivalu v Cannes. Hlavní protagonistka, mladá dívka z ostrova v Pobřeží slonoviny, v něm dospívá s vědomím, že její ostrov postupně se zvyšováním hladiny oceánu zaplavuje voda. Navzdory obavám své matky a dalších členů komunity ale svůj domov nechce opustit. Na otázku, kým by chtěla být, kdyby se mohla stát kýmkoliv, odpovídá jednoduše: sama sebou. 

Na tyto a další filmy se můžete těšit už od 21. března a v Praze od 23. Celý program festivalu najdete ZDE.