Chválený gruzijsko-americký fikční snímek Tatami sleduje íránskou judistku a její trenérku, které se chystají své zemi vybojovat zlato na mistrovství světa. Vlastní režim jim ale ve vší své nevděčnosti začne házet klacky pod nohy. Film zastupuje sekci Hledání svobody.

Francouzsko-belgický dokument Temná zahrada váží generační trauma arménské kultury, když dává prostor představitelům tří pokolení národa stále zjizveného následky násilných konfliktů minulosti. Děti si hrají na troskách pobořených budov, starci vzpomínají na boje a střední generace tápe, co si počít.

V dokumentu Hrany snů však protagonistky nad ničím netápou – dobře vědí, co chtějí. V odlehlé egyptské vesnici se od nich očekává podřadná sociální pozice. Má pro ně být ctí stát se pravou rukou svých manželů. Ony však chtějí být celými bytostmi, zakládají tedy divadelní spolek, jehož prostřednictvím mohou budovat podpůrnou komunitu a se spřízněnými dušemi hledat sebenaplnění. Připustí patriarchát jejich snahu, nebo uskupení neodolá tlaku partnerů a zbytku společnosti?

Naše problémy se oproti tomu jeví trochu malicherně. To však neznamená, že nestojí za zmínku. V tuzemské soutěžní eseji Veřejně prospěšné práce se přemítá o komplikovaném vztahu jedince a veřejného prostoru. Ten se snaží narušit někdy korporace, jindy politici. Pro individuálního člověka je stále těžší navázat osobní kontakt se světem, který si chce nárokovat tolik všemocných institucí. Ve snímku nám to různí mluvčí připomínají ať už uměleckou performancí, nebo zásahem do prostoru hraničícím s vandalismem. Boj o svět zkrátka někdy není přívětivý.