Filmový režisér, kameraman, novinář a fotograf Martin Trabalík uvedl na dvacátém čtvrtém ročníku festivalu Jeden svět svůj poslední snímek Incendios. Ten můžete najít ve videotéce Jednoho světa online a pustit si ho z pohodlí domova, nebo ho promítnout veřejnosti díky platformě Promítej i ty!

Naše kolegyně Zuzana Gruberová udělala během festivalu s tvůrcem rozhovor pro web dok.revue. V něm režisér popisuje natáčení požárů v Bolívii i to, co můžeme udělat pro záchranu planety. 

Co vás přimělo odjet do Bolívie natáčet o hořícím pralese? Byla to spíš fascinace destrukcí planety, nebo vás zajímalo spíš hrdinství hasičů, kteří tam proti požárům bojují? Nebo to bylo ještě jinak? 

Sešlo se tam několik okolností. Já se snažím věnovat se projektům s nějakou sociální nebo humanitární tematikou. Tohle je problém, který se týká nejenom lesů, ale i lidí, celého našeho světa. Hledal jsem téma, které bych mohl zpracovat, a když vypukly požáry, tak jsem měl jasno. V tu dobu mě zajímala i Amazonie jako taková, chtěl jsem ji vidět. Poslední, asi rozhodující faktor byl, že jsem potkal režisérku Geraldinu Zambrana Velezovou, dali jsme se do řeči zrovna v době, kdy vypukly požáry. Z ní pak vypadlo, že je z Bolívie, tak jsme se dohodli, že ten projekt uděláme spolu.  

Můžete říct pár slov o své kolegyni spolurežisérce a jaké to pro vás było, pracovat ve dvojici? 

Její přínos vnímám hlavně v tom, že jsem se skrze ni dostal  blíže k tématu, pomohla mi zorientovat se v terénu. Konverzace s místními byla jednodušší, spoustu rozhovorů ze začátku vedla ona. Ale potom jsme se rozdělili – ve spoustě věcí jsme se neshodli, měli jsme odlišné názory na to, jak tu práci vykonávat.  

Jak jste se rozhodl pro konkrétní místo natáčení? 

Bylo to v oblasti Chiquitanie, což je region, který se nachází na jihovýchodě Bolívie. Tam probíhaly asi ty nejhorší požáry. Zároveň je to oblast zajímavá tím, že bolivijský prales tam přechází do suššího chiquitánského lesa, který je jedinečný svojí biodiverzitou a je to největší a nejzachovalejší suchý tropický les. Je specifický bohužel i tím, že je daleko náchylnější na požáry, jelikož to není velký deštný prales. 

Celý rozhovor si můžete přečíst přímo na webu dok.revue zde.