Kategorie poskytuje prostor mužům a jejich snahám o sebepoznání a rozbourání schémat o sobě samých. Vybrané filmy jsou často kritickými reflexemi, týkajícími se vztahů s okolím nebo k problematickým základům vlastního mýtu a snad i světa, který ho utvářel. Někdy jsou to vhledy do temných světů plných násilí a potlačovaných obsesí.
V pronikavém filmu Muži mlčí se režisér cíleně snaží poprvé v životě otevřeně vyjádřit emoce. Výsledkem je vtipná i mrazivá sonda do očekávání kladených společností na muže i ženy a obtížnosti jejich prolamování. Režisér G – 21 scén z Gottsundy se zase vrací do dětství stráveného ve švédské čtvrti, známé přítomností zločinu i gangů, aby empaticky ohledával toto typicky mužské prostředí plné performativního násilí, ale také porozumění, které zdánlivě vymaněný režisér jinde nenachází. Radikalizaci řeší i hraný film Hra s ohněm, v němž se syn hlavní postavy vydává na cestu pravicového extremismu.
Dekonstruovat mužské příběhy znamená také přistupovat jinak k filmu jako ideologickému nástroji; o to se snaží Karavana, kterou natočili sami protagonisté, afghánští imigranti usilující o azyl ve Vídni. Kameru používají nejen k dokumentaci každodennosti, ale také jako nástroj emancipace.
Až transgresivní pohled na úpadek mužů a celé jedné společnosti přináší mimoběžný snímek Úmorné dny a noci, sledující návrat čínského básníka do rodného provinčního města. Tamní prostředí nachází umělec v bezútěšném rozkladu, který ještě více podněcuje svým nemorálním chováním a provokací za hranou snesitelnosti. Je to však jedna z existencí současné Číny, jejíž zkoumání přináší nečekané poznání této totalitní společnosti.
