Celovečerní dokument
Venezuela: Země ztracených dětí
Venezuelu sužuje chudoba, hlad a násilí. Observační dokument natočený v tamějších slumech zblízka ukazuje, jak dlouhodobé zanedbávání infrastruktury dopadá na ženy a děti.
Jedenáct titulů v mezinárodní soutěži představuje premiérové snímky i oceněné novinky ze světových festivalů. Obsahově i formálně nápadité filmy zahrnují pozoruhodná svědectví jak z velmi exponovaných částí světa, tak i ze zemí, kterým se tolik pozornosti nedostává.
Jednou z nich může být Bhútán, jehož vláda oficiálně měří Hrubé národní štěstí ve své populaci. Snímek, který přináší pitoreskní obraz hornaté země, jejích kulturních tradic i sociálních problémů, se na Sundance ucházel o Cenu poroty. Tu nakonec vyhrál působivý norský příběh rodiny, která se vydává Neznámou krajinou, když musí opustit vše, na čem dosud stavěla svůj život.
Budoucnost mladé generace tematizuje i snímek Venezuela: Země ztracených dětí, který poukazuje na to, že v titulní zemi není snadné se vůbec dožít plnoletosti, natož získat představu o hodnotě lidského života. I syrově stylový KIX prezentuje mlhavé perspektivy dospívajících v sociálně slabém prostředí, tentokrát na dohled od našich hranic.
Základna Hollywoodgate vnáší do soutěže výbušnou nálož informací a emocí. Film, v němž každý záběr mohl autorovi přinést rozsudek smrti, zprostředkovává pohled do nitra Tálibánu ve chvíli, kdy se zmocnil narychlo opuštěné americké základny a v ní i vojenské techniky za sedm miliard dolarů.
Donkichotský motiv boje proti Putinovi představuje Šamanův příběh a rusko-ukrajinskému konfliktu se věnuje i intimní portrét tří generací žen s názvem Tak trochu cizinka, který premiéroval na letošním Berlinale.
Film oceněný za režii na festivalu IDFA přináší příběh mladého filmaře, kterému se měsíční stáž v Norsku protáhla vinou uzavření hranic do rodné Gazy na dlouhých sedm let. Nehledě na neustále hrozící vyhoštění nás autor inspiruje mimořádně pozitivním poselstvím o tom, že Život je skvělý.