Jednou z ústředních společenských změn posledních desetiletí je i vývoj našeho environmentálního vědomí. Přemítání nad příčinami lidské nadřazenosti vůči ostatním živým organismům, střed zájmů člověka se zájmy přírody i klimatické dopady tematicky sdružuje devět filmů už tradiční sekce zaměřené na soužití člověka a Země.
Ve snímku Život a jiné problémy přivedla nechvalně proslulá kauza usmrcení žirafího samce v dánské zoo režiséra k zamyšlení nad tím, kde začíná a končí soucit s živou přírodou. Etické téma rozvádí i zcela nový žánr filmů o právech řek, který poprvé reflektujeme prostřednictvím dokumentu Já jsem řekou, řeka je mnou. Pětidenní plavba po novozélandské Whanganui, která jako vůbec první získala status živoucí osoby s vlastními právy, nás seznamuje s historií původních obyvatel, důsledky kolonizace a snahou navrátit posvátnému toku Maorů zdraví i magickou moc.
Zatímco mladá vedoucí pohřebního ústavu ve snímku Zkompostuj mě propaguje ekoharmonický vztah s přírodou, hraný film Vlci vždy přichází v noci o této rovnováze nemá iluze. Jeho protagonisty jsou mongolské kočovné kmeny, jejichž živobytí výkyvy počasí nezvratně ohrožují.
Klimatickým thrillerem lze bez nadsázky nazvat Bitvu o Laikipii. Největší sucho za posledních čtyřicet let promění dosud harmonické soužití keňských pastevců s farmáři v boj na život a na smrt. Jaké jsou nástrahy energetické chudoby, si připomeneme díky snímku mimořádných vizuálních kvalit Svítání noci. Obyvatelé konžské Kinshasy se kvůli enormním záplavám ocitají v absolutní tmě po velkou část roku. Ta přeje zločinu a úrazům, ale zároveň iniciuje i soudržnější komunitní život.
