Černobílá fotka dívky s obličejem pomalovaným tmavou barvou klečící před vlajkou, na které je přeškrtnutý obrázek samopalu a nápis NO WAR.
Highlight

I na nejhorších místech na světě je naděje, radost a láska, říká fotograf Jiří Pasz

Žijeme ve světě paradoxů, máme nástroje k tomu, aby zmizely nerovnosti mezi lidmi, panuje shoda na tom, co jsou lidská práva, ale k jejich dodržování máme ještě daleko. 

To je parafráze myšlenek fotografa a novináře Jiřího Pasze, který se mezilidskou rovností zabývá dlouhodobě. Jeho fotografie budou k vidění v Klubu 29 od 9. do 28. dubna. Zahájení výstavy je úvodní akcí pardubické části mezinárodního filmového festivalu o lidských právech Jeden svět 2024.

Výstava nazvaná Paradox rovnosti - Fotografická odysea představí snímky, které fotograf pořídil za 20 let, co cestuje po světě. Zvolené fotografie jsou převážně černobílé, podle Pasze se víc hodí pro téma, které si vybral. Občas totiž barva ruší plánové sdělení. „Když chci představit příběhy lidí, černobílá fotka může být funkčnější,“ řekl Pasz. 

Novinář vybral pro Pardubice snímky z Kambodži, Keni, Jordánska, Myanmaru, Haiti, Středoafrické republiky nebo Ugandy. V posledně jmenovaném státě se Pasz setkal s bývalými dětskými vojáky. Na jednom místě viděl kruté zlo i dobrotu a snahu o nápravu.

„Pro mě je to jeden z nejstrašnějších zážitků, děti páchaly hrozná zvěrstva. Na druhou stranu jsem tam potkal ugandského učitele, který pro dětské vojáky postavil malou vesnickou školu a učil je dělat cihly. Jeho projekt umožnil, že děti měly šanci se něco naučit a zároveň být prospěšné komunitě a zpátky se integrovat,“ řekl Pasz. 

Rovnost nemůže nastat, dokud se lidé rodí do jiných podmínek. Dostávají do života jiné vklady a jiné výzvy. A to je do značné míry omezuje, vysvětlil novinář. „Za největší úspěch lidstva považuji shodu na tom, co považujeme za lidská práva. Vyrovnat startovní čáry se ale ve spoustě zemí zdaleka nedaří naplnit,“ řekl novinář. 

V 21. století mají podle novináře lidé všechny znalosti a technologie, aby lidská práva měla nejvyšší hodnotu. Odmítají se ale dělit a nedaří se jim překonávat stereotypy a předsudky. „Nejsme schopni odstranit diskriminaci, to vede k tomu, že některé části světa jsou na tom výrazně hůř. Jak se může dítě z Mauritánie vyrovnat dítěti, které se narodí ve Švýcarsku a projde místním vzděláváním? Nemůže,“ řekl Pasz.

 Výstavou by Pasz rád poukázal na to, že lidé jsou si v mnohém podobní všude na světě. „Všichni chceme maximalizovat naše štěstí a minimalizovat naše utrpení. I na nejhorších místech na světě, je naděje, radost a láska,“ podotkl Pasz. Fotografie doprovodí jeho texty, které lidem nabídnou zamyšlení. Snímky neukazují brutalitu či holé utrpení, Paszovy snímky mluví formou metafor a náznaků.

„Jeden z nejnebezpečnějších mýtů je individualismus a sobectví, které se týká planetárních zdrojů. Jako lidstvo jsme nepochopili, že žijeme na jedné planetě a musíme ji hýčkat, nacházíme se v pasti. Chci podporovat v lidech pocit, že jsme všichni na sobě závislí, koncept nezávislosti je nesmyslný,“ řekl Pasz. 

Například v Kongu jsou největší zásoby coltanu, cenná surovina se používá při výrobě mobilních telefonů, notebooků a herních konzolí. Matně černou rudu těží lidé ve strašlivých podmínkách, pracují tam dospělí i děti. „Zisk samozřejmě putuje do bohaté části světa,“ řekl fotograf. 

Novinář a fotograf vystudoval humanitární pomoc a mezinárodní rozvoj. Specializuje se na lidská práva, destigmatizaci duševních onemocnění a zvyšování povědomí o humanitárních a rozvojových problémech. Jeho cílem je také pozitivní žurnalistika. „Poptávka po pozitivních zprávách roste. Média všude po světě vědí, že nemohou být jenom negativní. Snažím se co nejvíc neutrálně věci popsat, ukázat na problém i na pozitivní řešení, pokud tam je,“ řekl Pasz. 

 

CO: Jiří Pasz: Paradox rovnosti - Fotografická odysea 

KDY: 9/4-28/4

KDE: Klub 29