Letošní dramaturgií se prolínají témata vzájemnosti, rodiny, segmentu on-line života a nástrah sociálních sítí, ekologie, ale i střetu kultur a myšlení, včetně autoritářských režimů či přístupů.

"Začínáme autorským skotským snímkem Muži mlčí o obtížnosti vyjadřovat city blízkým lidem, která bývá vlastnější mužské části populace a bojuje s ní i samotný režisér," uvedla dramaturgyně festivalu Anna Hrabáčková.

Dramaturgyně vybírala program zhruba ze 40 snímků. Mezi hlavní kritéria jejího výběru patří originalita tématu nebo divácký potenciál a kvalita filmařského zpracování. Po čtyřech projekcích bude následovat debata s pozvanými hosty, diváctvo tak bude mít možnost nahlédnout na zhlédnutý film z dalších perspektiv.

"Upřednostňujeme zahraniční filmy oproti českým, které jsou dostupnější v distribuci kin i on-line platforem. Snímky by měly přinášet nové či jiné úhly pohledů, informace na aktuálně diskutovaná témata, která jsou v běžných médiích spíše nereflektovaná, nebo otevírají témata nová," řekla Hrabáčková.

Na programu je například snímek Hacknout hejt, v kterém švédská novinářka rozkrývá síť pravicového extremismu na internetu. Film Zurawski proti státu Texas je příběhem ženy, která málem zemřela na následky zákazu potratů v Texasu. V soudní při se snaží změnit legislativu. Dokument Vyrobeno v Etiopii odhaluje špatné pracovní podmínky dělníků v továrnách a animovaný snímek Odstíny Iráku se vrací do země v letech, kdy tam vládl Saddám Husajn. Film vznikl na základě oceňované životopisné knihy.

Můj sextortion deník popisuje osobní zkušenost mladé ženy Pati, která se stane obětí sexuálního vydírání, protože někdo ukradne její počítač. V inovativně natočeném dokumentu zachycuje vývoj svého případu. V dokumentu Domovem je oceán se diváci vydají s osmičlennou rodinou obeplout na lodi svět. Jejich terénní výzkum se snaží zvýšit povědomí o klimatické krizi. Kontroverzní téma zpracovává dokumentární příběh Zkompostuj mě, v něm belgická aktivistická skupinu usiluje o legalizaci kompostování lidských těl.

Druhým rokem má festival také možnost uvádět hrané filmy. Letos jím bude Rok vdovy s Pavlou Beretovou v hlavní roli. Filmový scénář čerpal z deníkových textů Zuzany Pokorné pro časopis Respekt z roku 2014, které psala krátce po smrti svého partnera. Ve fikčním filmu Tatami je íránská judistka Leila odhodlaná získat zlato na mistrovství světa v judu v Tbilisi. Z nejvyšších míst islámské republiky přijde ultimátum. Leila musí předstírat zranění a prohrát, jinak ji označí za zrádce národa.

Hlavní program doplní virtuální realita, snímky o havárii ve Fukušimě a o životě v děloze

Festival v Pardubicích zavede publikum také do virtuální reality. Vybírat mohou ze dvou snímků. Prvním je Adresa neznámá: Fukušima nyní. Příběh představuje přeživší jaderné havárie elektrárny v roce 2011 a zkoumá katastrofu a její trvalý dopad na lidi a životní prostředí. Odhaluje, jak komunita snáší následky traumatu, a připomíná vzpomínky na domovy, kam se nemohou vrátit. Druhý dokument s názvem Perinatální snění: Porozumění země zobrazuje raný život v děloze, porod a zároveň zkoumá dopad perinatálního traumatu.

David Těšínský zachytil zkázu deštných pralesů v Amazonii

Vyplatí se také zavítat do Klubu 29, kde festival instaluje od 25. března výstavu fotografií Davida Těšínského nazvanou Hořící plíce planety. Ročně jsou úmyslně zničeny tisíce hektarů amazonského deštného pralesa. Snímky ukazují zkázu, kterou za sebou v Amazonii zanechávají zemědělské a těžařské společnosti. Domorodé kmeny tím přicházejí o životní prostor. Cyklus vznikl při rozsáhlých amazonských požárech v roce 2019.

„Moc mě to zajímalo, jedná se o enviromentální záležitost a jde mi také o sociální dokument a lidskoprávní fotografii. Fotografoval jsem lidi žijící v části území, které postihly požáry. Mohli zůstávat v místě, které neshořelo, museli se uskromnit. Celé rodiny se musely vejít do dvou chatek,“ řekl Těšínský.

 

Školní projekce uvítají v Pardubicích stovky mladých lidí, zájem se vrátil do předcovidových dob

Důležitou součástí filmového festivalu Jeden svět jsou dopolední projekce pro žactvo a studenstvo ze základních a středních škol. Nabídka filmů, ať krátkých nebo středometrážních, je upravena podle jejich věku a snaží se reagovat na to co, mladé lidi zajímá, tíží, zkrátka co aktuálně řeší. Na letošní ročník je v Pardubicích potvrzeno okolo 1500 přihlášených. Zájem se tak vrátil do doby před koronavirovou pandemií.

„Objevují se filmy s tematikou trávení volného času, jejich života na sociálních sítí nebo s problematikou šikany. Často promítáme filmy, které přibližují běžný život dětí v různých částech světa. Po projekci probíhají moderované diskuze, často jsou velmi živé,“ řekl koordinátor školních projekcí Pavel Ševčík.

Podle Ševčíka se moderátor s hostem snaží mladému publiku vytvořit bezpečný prostor pro jejich dotazy a pro sdílení jejich zážitků a pocitů z filmu. „My z festivalu díky tomu máme okamžitou zpětnou vazbu o tom, jak byl film přijat a pochopen, a také vhled do toho, co mladší generaci zajímá a trápí,“ podotknul Ševčík.

Festival nekončí s odchodem žactva a studenstva z projekce. S filmy Jednoho světa se mohou setkat ve výuce během celého školního roku, a to prostřednictvím portálu JSNS (Jeden svět na školách), kde si učitelé do svých hodin mohou zdarma vybrat z nabídky více než 400 dokumentárních filmů a k tomu mají k dispozici také výukové materiály.

Termín: 15.-31.3. 2025

Kde: Divadlo 29

 

David Těšínský fotografoval zkázu amazonských pralesů

Absolutní zkázu a smutek se podařilo zachytit fotografovi Davidu Těšínskému v amazonském deštném pralese v Brazílii. Ohořelé pláně, kde čněly zbytky kdysi nádherných stromů, navštívil v roce 2019. Setkal se tam se zástupci jednoho domorodého kmene, které na místě vyhořelého zmaru vyfotografoval. Jeho snímky budou od 25. března vystavené v pardubickém Klubu 29.

"Ničení Amazonie má fatální dopad na místní obyvatele a na stav celé planety. Hned po příletu do Amazonie jsem ve vzduchu cítil kouř," řekl Těšínský. Byl přitom ve městě Rio Branco ve státě Acre, kde oheň ještě ani vidět nemohl.

Amazonský region požáry trápí pravidelně od srpna do října, což je období sucha. Za některými požáry stojí těžařské a zemědělské společnosti, vypalují lesy, aby získaly půdu pro pěstování sóji a pro chov skotu.

V Brazílii se nachází okolo 60 procent amazonského pralesa. Je označovaný za plíce planety, protože stromy tam spotřebují až dvě miliardy tun oxidu uhličitého ročně. Výstavu fotograf proto nazval podle známé metafory Hořící plíce planety.

"Z Rio Branco jsme dojeli ke kmeni Huni Kuin. Projížděli jsme různými lesy a vesnicemi a po několika hodinách jsme dorazili do cíle. Bylo to jedno z přístupnějších míst. K jiným kmenům se jede čtyři dny a potom se ještě celý den jde pěšky džunglí," řekl fotograf.

Jen v srpnu 2019 zasáhlo brazilskou část pralesů přes 30.000 požárů, což bylo tehdy nejvíc od roku 2010. Od té doby jejich počty do současnosti stoupají a dosahují smutných rekordů. Těšínský viděl jejich důsledky i to, jak se s nimi musí lidé vypořádávat. Jak oheň stále víc zmenšuje jejich prostor pro obživu.

"Hned po příjezdu mě čekalo seznámení s náčelníkem, jmenuje se Mapu a byl překvapivě mladý, bylo mu 29 let. Jen on a jeho žena uměli anglicky," řekl Těšínský.

Mnohem větším překvapením byla pro Těšínského náčelníkova žena, která pocházela z Moravy a jmenovala se Kateřina. Mapu byl totiž zcestovalý mladý muž, který pravidelně jezdil po světě a pořádal tradiční ceremonie s ayahuascou, psychoaktivní směsí vyrobené z halucinogenních rostlin.

Těšínskému se u kmene dostalo tradičního přivítání, sledoval tanec se zpěvem, absolvoval s domorodci vykouření dýmky míru, což spočívalo ve fouknutí speciálního kouře do nosu. Směs tabáku a rostlin domorodci nazývají rapé a každý kmen si dělá vlastní. Jak podotknul fotograf, člověku to vypálilo mozek a vypustilo všechny slzy světa z očí.

Hlavním důvodem ale proč tam byl, bylo vidět zničené pralesy. Ničivé požáry sebrali lidem z kmene místo, kde žili. Museli se uskromnit a 35 lidí žilo ve dvou dřevěných chatkách. Podle Kateřiny chamtiví těžaři vidí jen užitek v podobě dřeva, ale neuvědomují si, že lesy jsou živá lékárna, něco mimořádného, řekla tehdy fotografovi. Po obřadu šel Těšínský s lidmi do vypáleného lesa, někteří se oblékli do tradičního oděvu. Vznikly tak fotografie posmutnělých a zoufalých domorodců v zářivém oblečení na pozadí s šedotmavou vypálenou krajinou.

Tvorbou Davida Těšínského se prolínají lidská práva. V minulosti také fotil válečné bojovnice na Ukrajině, alkoholismus v Grónsku, život japonských podnikatelů, ghetta v Ghaně nebo Togu a například exorcismus v Etiopii. Jeho kniha fotografií doprovázená upřímnými a osobními reportážemi má název Jiná krása.