"Ničení Amazonie má fatální dopad na místní obyvatele a na stav celé planety. Hned po příletu do Amazonie jsem ve vzduchu cítil kouř," řekl Těšínský. Byl přitom ve městě Rio Branco ve státě Acre, kde oheň ještě ani vidět nemohl.

Amazonský region požáry trápí pravidelně od srpna do října, což je období sucha. Za některými požáry stojí těžařské a zemědělské společnosti, vypalují lesy, aby získaly půdu pro pěstování sóji a pro chov skotu.

V Brazílii se nachází okolo 60 procent amazonského pralesa. Je označovaný za plíce planety, protože stromy tam spotřebují až dvě miliardy tun oxidu uhličitého ročně. Výstavu fotograf proto nazval podle známé metafory Hořící plíce planety.

"Z Rio Branco jsme dojeli ke kmeni Huni Kuin. Projížděli jsme různými lesy a vesnicemi a po několika hodinách jsme dorazili do cíle. Bylo to jedno z přístupnějších míst. K jiným kmenům se jede čtyři dny a potom se ještě celý den jde pěšky džunglí," řekl fotograf.

Jen v srpnu 2019 zasáhlo brazilskou část pralesů přes 30.000 požárů, což bylo tehdy nejvíc od roku 2010. Od té doby jejich počty do současnosti stoupají a dosahují smutných rekordů. Těšínský viděl jejich důsledky i to, jak se s nimi musí lidé vypořádávat. Jak oheň stále víc zmenšuje jejich prostor pro obživu.

"Hned po příjezdu mě čekalo seznámení s náčelníkem, jmenuje se Mapu a byl překvapivě mladý, bylo mu 29 let. Jen on a jeho žena uměli anglicky," řekl Těšínský. 

Mnohem větším překvapením byla pro Těšínského náčelníkova žena, která pocházela z Moravy a jmenovala se Kateřina. Mapu byl totiž zcestovalý mladý muž, který pravidelně jezdil po světě a pořádal tradiční ceremonie s ayahuascou, psychoaktivní směsí vyrobené z halucinogenních rostlin.

Těšínskému se u kmene dostalo tradičního přivítání, sledoval tanec se zpěvem, absolvoval s domorodci vykouření dýmky míru, což spočívalo ve fouknutí speciálního kouře do nosu. Směs tabáku a rostlin domorodci nazývají rapé a každý kmen si dělá vlastní. Jak podotknul fotograf, člověku to vypálilo mozek a vypustilo všechny slzy světa z očí.

Hlavním důvodem ale proč tam byl, bylo vidět zničené pralesy. Ničivé požáry sebrali lidem z kmene místo, kde žili. Museli se uskromnit a 35 lidí žilo ve dvou dřevěných chatkách. Podle Kateřiny chamtiví těžaři vidí jen užitek v podobě dřeva, ale neuvědomují si, že lesy jsou živá lékárna, něco mimořádného, řekla tehdy fotografovi. Po obřadu šel Těšínský s lidmi do vypáleného lesa, někteří se oblékli do tradičního oděvu. Vznikly tak fotografie posmutnělých a zoufalých domorodců v zářivém oblečení na pozadí s šedotmavou vypálenou krajinou. 

Tvorbou Davida Těšínského se prolínají lidská práva. V minulosti také fotil válečné bojovnice na Ukrajině, alkoholismus v Grónsku, život japonských podnikatelů, gheta v Ghaně nebo Togu a například exorcismus v Etiopii. Jeho kniha fotografií doprovázená upřímnými a osobními reportážemi má název Jiná krása.