Tisková zpráva

Jeden svět poprvé v NMnM je za námi!

Během 5 dnů přišlo na projekce dokumentů o lidských právech téměř 1000 lidí. Promítali jsme celkem 9 filmů (či filmových bloků) a nabídli 8 moderovaných besed s odborníky.

První ročník festivalu Jeden svět proběhl v Novém Městě na Moravě od 10. do 14. dubna 2024. Od středy do pátku byly na programu dopolední projekce pro žáky 2. stupně základních škol a středoškoláky. Promítaly se filmy na téma jinakosti, konfliktu na Ukrajině, potlačování lidských práv v Afghánistánu a inkluzivního veřejného prostoru. Besedovali jsme s česko-afghánskou novinářkou Fatimou Rahimi, ukrajinskou překladatelkou Irynou Zabiiaka, ředitelem Portima Tomášem Pospíšilem a režisérem Åsmundem Haslim (online). Programu pro školy se zúčastnilo více než 700 dětí a dospívajících z I. a II. ZŠ NMnM, SOŠ NMnM, Gymnázia Žďár nad Sázavou, žďárské ZŠ Na Radosti a ZŠ Bobrová.

Program pro veřejnost byl zahájen ve čtvrtek 11. dubna silným snímkem Bílý anděl, který dokumentuje ruskou agresi ve městě Marjinka a zachycuje, jak ve válečných podmínkách přežívá mezilidská solidarita. Po projekci jsme pokračovali besedou s Irynou Zabiiaka, která se nyní spíše než překladům české literatury věnuje práci pro Ukrajinskou iniciativu jižní Moravy pomáhající ukrajinským uprchlíkům. Páteční večer patřil norskému filmu Pingpongová rodina, který zachycuje neformální komunitu hráčů stolního tenisu na jednom osloském náměstí, kde městské čtvrti začne vadit přítomnost lidí se závislostí na alkoholu a drogách. Dojemný film o soudržnosti mezi lidmi navzdory odlišnostem v původu, socioekonomickém postavení a momentální životní situaci natočil Åsmund Hasli, jenž se po projekci připojil na besedu online. Pozvání také přijali terapeut a facilitátor Martin Nawrath, který mimochodem před lety pomáhal facilitovat debatu o využití farské zahrady u novoměstského evangelického kostela, a manažerka kulturních institucí Marcela Straková, která má bohaté zkušenosti s přiváděním komunitních projektů na svět (např. pražská iniciativa komunitních zahrad Prazelenina). V sobotu se promítaly dva filmy, nejprve Proti větru na téma sexuálního násilí a zápasu o uznání práv obětí. Tato problematika hýbe také Českou republikou. Nově definujeme znásilnění v zákoně, velké diskuse vloni vyvolal brněnský případ mírného rozsudku v případu zneužívání nezletilé, aktuálně se mluví o odsouzení politika Dominika Feriho. Kulisami filmu Proti větru je profesionální sport. V panelové diskusi po filmu, jehož návštěvnost bohužel poznamenalo letní víkendové počasí, hovořily dvě odbornice: Dagmar Krišová, lektorka a metodička sexuální výchovy, Petra Petrů, advokátka a mediátorka, která zastupuje oběti domácího a sexuálního násilí. Diskuse byla plodná zejména v tipech a doporučeních, které obě expertky sdílely, pokud jde o prevenci v rodině a vhodné kroky v případě, že musíme sexualizované násilí řešit. Večer jsme promítali gruzínský film Kos v ostružiní, nenucenou ódu na ženskou nezávislost, jejíž hrdinkou je svobodná žena ve středních letech, která po nečekané události začne přehodnocovat své priority a objevovat vlastní sexualitu. Závěrečný festivalový den také přinesl dva filmy. Odpoledne to byl Domov Chagrin Valley, film na téma pro Novoměšťáky aktuální, a sice život seniorů/seniorek v domově pro lidi s demencí. Film kromě mizejících duševních světů klientů domova zaznamenává i tvrdou práci personálu, často ze sociálně vyloučených poměrů. Po filmu proběhla živá panelová diskuse hned se třemi odborníky, ředitelem domova Sue Ryder Matějem Lejsalem, a Ladou Žertovou a Petrou Stávkovou z brněnské Diakonie ČCE. Mluvilo se o nejrůznějších aspektech práce s lidmi s demencí, ale i o potřebách pečujících osob, laických i profesionálních. Festival skončil zatím posledním snímkem o ikoně českého zápasu o lidská práva, prezidentu Václavu Havlovi. Na film Tady Havel, slyšíte mě? přišlo více než 100 lidí a festival tak byl úspěšně uzavřen.

Na přípravě Jednoho světa v NMnM se podíleli Veronika Teplá, Daniel Šimek, Zdenka Sokolíčková, Erik Havlík a Petr Hladík. Festival pořádaný Člověkem v tísni podpořilo město NMnM a organizaci měla formálně na starost Novoměstská kulturní zařízení a spolek Lysina.