Snímek přenáší diváctvo do současné Fukušimy, kde přeživší katastrofy z roku 2011 stále čelí jejím dlouhodobým následkům. Pomocí volumetrického snímání a fotogrammetrie vzniká sugestivní poetický zážitek pracující s barvitou, ale rozpadavou realitou.
Propojuje osobní příběhy s otázkami komunity, ekologie a identity, ocitáme se v prostoru, kde se vzpomínky na ztracené domovy prolínají s obrazy opuštěné krajiny poznamenané radiačním nebezpečím. Skutečné místní obyvatelstvo sdílí své pohledy na to, co pro ně znamenal domov, a jak ho lze nově definovat ve světle zásadní životní ztráty. Dokument je vizuálně podmanivou meditací o odolnosti, lidskosti a hledání smyslu v životě po katastrofě.
Základní informace o filmu