Stárnoucí Toto pracuje celý svůj život jako hledač zlata na jednom z ostrovů Ohňové země. Život v těžkých podmínkách a chudobě se podepisuje na jeho zdraví, Toto přesto stále stojí v řece a sbírá třpytivé kousky zlata – den co den, ať sněží, nebo svítí slunce. Jeho usilí pozoruje syn Jorge, který otce podporuje, ale obává se o něj.

Když se Moně narodilo dítě s postižením, rozpadlo se jí manželství a zadrhl vztah s matkou. Synovi věnovala po třicet let všechen svůj čas a vůbec ji nenapadlo, že to někdy bude jinak. Takže když se Joel zamiluje a skrze svůj vztah směřuje k samostatnosti, nemůže se s tím Mona smířit. Nejen z důvodu, že nikoho kromě syna nemá, ale i proto, že si není schopna představit, jak se dvojice s postižením vyrovná s výzvami dospělého života.

Barbara se jako sebevědomá mladá žena vrací do rodné vesnice, aby konfrontovala rodiče se svým celoživotním traumatem. Jako dítě ji poslali do hlavního města Ghany, kde ji místo školy čekalo peklo. Barbara jim chce položit otázku, která ji celý život dusí. Jestli rodiče věděli o tom, co se jí stalo, a jestli je to mrzí. Doufá, že když vane harmatán, vítr ze Sahary, může dojít ke změně.

Dokumentaristka Victoria Mapplebeck se v osmatřiceti letech octla ve svízelné životní situaci. Nemohla skloubit život svobodné matky s režírováním na volné noze, a proto neměla dostatek prostředků k zajištění rodiny. Kameru proto otočila na sebe a svého syna Jima. V natáčení jejich společného života pokračovala dvacet let. Od synových prvních kroků po jeho nástup na vysokou. Ještě větší výzvou než Jimova puberta se pro autorku ovšem stává zákeřná nemoc.

Nadšený dav vítá děti, které letušky vynášejí v náručí z letadla. Tak vypadal posledních šedesát let mediální obraz takzvané záchranné mise sirotků. Za televizními záběry se ale skrývá děsivá realita mezinárodního trhu s adopcí.

V odlehlém domku u jezera žije trojice vychovatelů*ek Antje, Max a Sören. Společně se starají o skupinu chlapců různého věku, o které se jejich rodiče momentálně nemohou nebo nechtějí postarat. Dohromady tvoří rodinnou komunitu s vlastním souborem dohod a pravidel.