Několik hereček a kamarádek chce prolomit tabu a formou divadelní hry vypovědět o genderově podmíněném násilí v Sýrii. Výchozím materiálem jsou pro ně anonymní svědectví žen zastupujících různé generace a společenské skupiny. Každá z nich se setkala se zneužíváním. Ze strany manžela, otce, bratra, strýce… Opuštěná budova slouží autorkám zároveň jako kreativní centrum i bezpečné zázemí. Na odpor a překážky přesto narážejí na mnoha frontách, včetně neshod ve vlastních řadách. Film zachycující proces vzniku unikátního díla je zároveň portrétem zvnitřněné mizogynie, dennodenně zasahující do osobních i profesních vztahů.