Mladý chlapec jde směrem k dívce, která si upravuje vlasy před zrcadlem. Celá fotka je laděná do fialové barvy.

Zveme vás na projekce virtuální reality!

Těchto pět VR snímků můžete vidět denně po celou dobu projekcí hraných daný den až do skončení programu.

Kde a kdy
  • Kino Drahomíra – 22.3. od 17:00  /  25.3. od 19:00
  • Kavárna Jakoby – 23.3. od 13.30  /  24.3. od 13:30  /  4.4. od 17:00
  • Výměník – Dizajnpark –  27.3. od 17:00 

Vstupné 50 Kč / 2 projekce

 

21-22 Čína (21-22 China) – 24 min.

Znepokojivý průlet nad Čínou, který i beze slov jasně ukazuje, jak se člověk podepisuje na proměnách krajiny.

Přemýšleli bychom o světě jinak, kdyby se změnil náš úhel pohledu? Lidská zkušenost omezuje vnímání světa kolem nás: průměrně ho vidíme a slyšíme z výšky 165 centimetrů, což značně omezuje náhled na naše okolí. Tento imerzní projekt nabízí jiný pohled – z ptačí perspektivy vidíme zemi zdálky a odkrýváme tak vzory a změny v krajině způsobené masovou industrializací a urbanizací, které obvykle zůstávají skryté. Porovnáním přirozeného a umělého prozkoumejte environmentální a morální důsledky antropocénu.

Světelné skvrny (Spots of Light) – 14 min.
Mladý voják Dan se po zásahu šrapnelem musel vyrovnat s tím, že po zbytek života uvidí jen nejasné světelné skvrny. Jeho situace se však v průběhu času několikrát nečekaně změnila.

Na pohovce v obýváku sledujeme televizní obrazovku, na které archivní záběry dokumentují životní příběh bývalého vojáka Dana Layaniho. V mládí náhle oslepl, postupně se s tím dokázal vyrovnat a žít plnohodnotný život: vystudoval, seznámil se s manželkou Sonií a založili spolu rodinu. O dvě desetiletí později podstoupil Dan experimentální operaci, která mu zrak opět vrátila. Tím však jeho zdravotní peripetie neskončily a on byl opět nucen přehodnocovat, na čem v životě opravdu záleží. Film působivě využívá médium virtuální reality a vyprávění životního příběhu k evokaci vnímání nevidomého.

Desetihodinové okno (Missing 10 Hours) – 16 min.
Interaktivní film inspirovaný skutečnou událostí dává diváctvu možnost rozhodnout o osudu dívky, která je obtěžována na večírku. Jak těžké je překonat efekt přihlížejícího?

Večírek ve skupině mladých dospělých začíná jako mnoho jiných: taneční klub, hlasitá hudba, alkohol. Po chvíli se však začne dít něco zvláštního – proč má Mara problém s artikulací a sotva se udrží na nohou, když toho tolik nevypila? A proč se k ní kamarád Greg začal chovat jinak? Příběh inspirovaný osobní zkušeností s „drink spikingem“, tedy přidáním drogy do pití, dává diváctvu možnost rozhodnout o pokračování Mařina příběhu tím, že ho staví do role jedné z postav. Každý*á si tak může sám*a zvolit, zda bude jen nečinně přihlížet, jak se situace vyvine, nebo ovlivní děj vlastním zásahem.

Namaluj změnu: Žijeme, vzdorujeme (Draw for Change: We Exist, We Resist) – 15 min.
Mexická umělkyně upozorňuje na násilí na ženách ve své zemi jednak ve fyzickém světě, jednak prostřednictvím svých maleb a streetartu, nově ale také v interaktivním VR zážitku.

Mezinárodně známé malby od queer ilustrátorky Maremoto nesou skrz témata těla, sexuality a sebepřijetí poselství současného feminismu, jenž v Mexiku reaguje především na rostoucí míru násilí na ženách. Maremoto společně s režisérkou snímku umožňují zakusit pozitivní i negativní aspekty ženské zkušenosti. Na jednu stranu představují poklidné umělčino studio, načež přivádí diváky*čky do situace v ohrožení, v níž je podporují, aby se dokázali*y postavit potenciálnímu násilí. Projektu nechybí ani edukativní rozměr, v němž autorka konkrétněji představuje alarmující situaci v Mexiku i demonstrativní pochody proti násilí na ženách.

Bezútěšné (Comfortless) – 15 min.
Komplex America Town sloužil v minulosti jako „odpočinkový ráj“ pro americké vojáky. Realistický náhled do ulic a budov této čtvrti odhaluje bezútěšný život jihokorejských „utěšovatelek“.

V roce 1969 byla za podpory jihokorejské vlády vybudována ve městě Kunsan čtvrť America Town, aby uspokojila různé potřeby amerických vojáků z nedaleké základny. Každý večer navštívilo čtvrť asi tisíc mužů, aby v ní našli zábavu, kterou vyžadovali: bary, taneční kluby, prostitutky. Ty byly rekrutovány z celé země a oficiálními autoritami označovány za „utěšovatelky amerických vojáků“. Zobrazením jejich každodenní rutiny autorka Gina Kim představuje život v America Town z jejich perspektivy a snaží se o to, aby zkušenosti žen nebyly vymazány z povrchu zemského jako celá čtvrť. Na pozadí sešlého města duchů autorka pomocí útržků konverzací, odrazů postav v zrcadlech, náznaků a stop evokuje bolestivou paměť místa.