Nad střechami domů v Kiseljovsku se místo ranní mlhy válí mrak oxidu uhelnatého a na zem dopadá černý sníh. Kuzbas je hrdým hornickým regionem, kde více než na lidských životech záleží na objemu vytěženého černého uhlí.

Dokumentarista Rashid Masharawi zorganizoval vznik pásma dvaadvaceti krátkých filmů z aktuálního života v Gaze. Na filmovém plátně vyprávějí nevyřčené příběhy současné války prostřednictvím dokumentu, hraných scén i animace.

V odlehlé vesnici na jihu Egypta se od žen očekává, že budou pomáhat mužům, mlčet a rodit děti. Na protest proti zažitým stereotypům zakládá skupina mladých dívek divadelní spolek.

Agadez, město na severu Nigeru, dlouho sloužilo jako klíčový uzel migrace ze Sahelu do severozápadní Afriky a dále do Evropy. Nomádské kmeny Tuaregů se živily přepravou migrantů přes Saharu, čímž vytvořily lukrativní, ale neregulovanou migrační ekonomiku.

Čínsko-americká filmařka Nanfu Wang sedm let sleduje aktivistku Rosu Maríu Payá v jejím boji proti kubánskému komunistickému režimu. Rosa navazuje na aktivity svého otce Oswalda Payáa, opozičního demokrata a muže pětkrát nominovaného na Nobelovu cenu za mír.

Rusko odolává západním ekonomickým sankcím i díky součinnosti středoasijských zemí jako Kyrgyzstán. Vzhledem ke kyrgyzské strategické poloze musí veškeré zboží z Číny směřující do Střední Asie a Ruska přejet přes jeho hranice a slouží také jako překladiště zboží ze zemí, s nimiž Putin oficiálně obchodovat nesmí. Hlubší souvislosti těchto obchodů pomáhal rozkrýt investigativní novinář Ali Toktakunov, mnoho let působící v kyrgyzské sekci Rádia Svobodná Evropa.

Film zachycuje tři arménské generace ve vesnici Tališ v Náhorním Karabachu. Lidé se snaží žít normální život, ale připravují se na další válku mezi Arménií a Ázerbájdžánem. Při té v roce 2016 odsud muselo arménské obyvatelstvo utéct. Teď se sem po třech letech vrací.

O budoucnosti zemí, v nichž probíhají vojenské konflikty, často nerozhodují vojáci na frontě, ale muži v prosklených budovách. Jedním z nich byl až do října 2024 generální tajemník NATO Jens Stoltenberg, snažící se od propuknutí konfliktu kočírovat jednání mezi Ruskem a Ukrajinou. Režisér Tommy Gulliksen měl jedinečnou možnost vše zaznamenat.

Anna Kurkurina už jako dítě milovala zvířata. Proto začala pracovat v zoo, vedla kampaně za práva zvířat a zakládala útulky. Ve čtyřiceti letech se s podobnou vervou vrhla na posilování. Stala se několikanásobnou mistryní světa v silovém trojboji a trenérkou lidí s tělesným postižením.

Homsu se dříve přezdívalo „město úsměvů“. Tak už bohužel po letech války rozhodně nepůsobí. Vypravujeme se do něj prostřednictvím kamery vpíjející se do všudypřítomných ruin a skrze vzpomínky lidí, kteří město museli opustit. Jejich reflexe války a doby po ní vykresluje atmosféru konkrétního místa i osud celého národa, jimž se chce znovu žít.