Film otevírá tyto otázky pomocí neotřelých uměleckých prostředků. Vyprávěním provádí skupina sportovkyň*sportovců, která cestuje v čase, vstupuje do archivních záběrů a setkává se s významnými nenormativními běžkyněmi a atletkami z minulého století, na které historie pozapomněla. Postupně se rýsují paralely mezi jejich situací a současnou diskriminací transgender sportovkyň či nejednoduchým postavením queer žen ve sportu obecně. Skupina provázející filmem nabízí utopickou alternativu – formuje kolektivní tělo, které nachází sílu ve spojení a spolupráci. Tuto sílu dokresluje stylizace kolektivních scén i energická hudba v úvodu a závěru snímku.