Na začátku roku 2000 zahájila izraelská armáda na Západním břehu Jordánu odvetnou akci proti druhé intifádě. Suhá navzdory častému bombardování nepřestává natáčet svou rodinu. V okamžicích největšího ohrožení slibuje Bohu, že pokud je ochrání, ze země odejde. Slib učiní celkem třikrát. Domácí videa jsou pro ni pojistkou proti zapomnění, bezprostředním svědectvím o tom, jak izraelská okupace ovlivňovala a ovlivňuje každodenní životy palestinských civilistů. O sedmnáct let později tyto amatérské záběry nachází její syn, filmový režisér. Konflikt mezi národy jej stejně jako jeho sestru připravil o dětství. Yousef se snaží dovyprávět matčin příběh a pochopit tak podstatu transgeneračního traumatu.