Mezinárodní trestní soud v Haagu v roce 2000 jako první označil systematické znásilňování za formu mučení a sexuální zotročování za zločin proti lidskosti. Režisérka se vrací k přelomovému rozsudku a zvěrstvům ve městě Foča, která mu předcházela. Amatérské archivní záběry z dob bosenské války za nezávislost jí slouží jako neutrální obrazový podklad pro šokující svědecké výpovědi přeživších. Ženy popisují, jak byly drženy v zajetí, bity, znásilňovány a nuceny k prostituci. Zatímco pro historii jsou jen oběťmi války, v této dokumentární eseji se stávají vypravěčkami vlastních příběhů, které by i kvůli pokračující normalizaci sexuálních zločinů neměly být zapomenuty.