Galerie projektů 2011
Seznamte se postupně s jedenácti předvybranými projekty soutěžní sekce i těmi, které do finálního kola nepostoupily, nicméně si i přesto zaslouží vaši pozornost. V této galerii budeme v následujících dnech a týdnech zbývajících do festivalu postupně jednotlivé projekty představovat.
Vyhlášení celkového vítěze proběhne u příležitosti konání festivalu Jeden svět v Praze dne 10. března od 18:30, v Divadle Archa v rámci akce Media Revolutions – Večer nových médií.
1. Crowdvoice, Bahrajn, www.crowdvoice.org
Záplava děsivých výpovědí z událostí kolem série povstání v arabských zemích posledních dnů a měsíců neustává. Rapidně se měnící situace, často z minuty na minutu, klade na tradiční zpravodajství nároky v mnoha ohledech: jak se vypořádat s masivním přílivem zpráv a výkřiků, které lze jen velmi těžko ověřit a udržet s rapidním vývojem událostí krok? Jak udržet pozornost diváků, kteří už jsou událostmi unaveni a nesklouznout proto opět k pouhému informování o tom, zdali je v dané zemi pro turisty bezpečno nebo ne? Díky novým médiím, sociálním sítím a mobilní komunikaci nyní máme i my sami možnost se na proud informací přímo z centra dění napojit okamžitě, například skrze Twitter a patřičný “hashtag” jako #lybia, #bahrain, #egypt … Sami se tím však také nevyhnutelně odsoudíme k něčemu co připomíná pokus napít se z hasičské stříkačky. Představujeme soutěžní projekt Crowdvoice původem z Bahrajnu, open source platformu pro shromažďování informací z celé řady zdrojů, jejich třídění a základní verifikaci prostřednictvím mezinárodní komunity dobrovolníků. Crowdvoice pomáhá vnést alespoň nějaký řád do fenoménu občanského reportování z protestů, které nás jednou provždy připraví o výmluvu “my jsme o tom nevěděli”.
2. Z dohledu, Srbsko, outofsight.tv
Odsun menšinových a sociálně vyloučených komunit místními samosprávami je jev velmi známý a typický i pro Českou republiku. Často velmi lokální kauzy žijí svým krátkým mediálním životem, pokud se vůbec stanou tématem dostatečně zajímavým. Z jedinců a komunit se stávají anonymní skupiny “nepřizpůsobivých” a jednotlivé přesuny se slévají v prostorově a časově neukotvený soubor kauz. V Srbsku se na problém investičního záměru sponzorovaného Světovou bankou zaměřila organizace Bankwatch využitím moderních médií. Šachovou partii s nepohodlnými komunitami zanesla na virtuální mapu a podložila ji konkrétními příběhy lidí postižených přesunem do oblastí mimo dosah základních služeb. Vizualizace podpořená video-výpověďmi dává bezprecedetní možnost být viděn a slyšen těm, kteří by dříve jen stěží dokázali na svůj osud poukázat. Těm, kterým není osud těchto komunit lhostejný, dává možnost systematicky sledovat situaci a získat lepší přehled. Projekt Z dohledu představuje inspirativní koncept, který by při dalším geografickém rozšíření a v delším časovém horizontu mohl poukázat na dříve neviděné trendy a souvislosti.
3. Otevřená samostpráva 2010, Slovensko, samosprava.transparency.sk
Korupce a netransparentnost při správě věcí veřejných a především při hospodaření s veřejnými prostředky je smutným doprovodným jevem rozvoje demokracie v našem regionu. Jsou to velmi často zástupci místních samospráv, kteří zneužívají toho, že jim málokdo vidí pod prsty. Ať už za absencí intenzivnější kontroly ze strany veřejnosti stojí apatie místních občanů s nedůvěrou ve vlastní sílu něco změnit, nebo selhání oficiálních kontrolních orgánů, případně médií, jen těžko se lze smířit s tím, že by tento stav měl být akceptován jako nutné zlo. Co kdyby ovšem nové technologie umožnily lepší sběr a analýzu dat a informací umožnující vidět jednotlivé případy v souvislostech, a dále pak zajistily jejich zveřejnění tak, aby občané měli možnost se k těm informacím vyjádřit a doplnit je o vlastní postřehy a zkušenosti? Projekt Otevřená samospráva 2010 realizovaný Transparency International Slovensko se o to pokusil a vzbudil tak velkou odezvu v na místní úrovni, ať už pozitivní ze strany občanů, či často negativní ze strany dotčených samospráv. Plošné a definitivní odstranění korupce díky podobným projektům zcela jistě prozatím nečekejme, už nyní se však jasně ukázalo, že lidé dnes mají daleko lepší možnosti dohlížet na konání svých veřejných zastupitelů, sdílet informace a propojovat se k efektivnější akci. Jedinci a instiuce, které nemají čisté svědomí, si už mohou být stále méně a méně jisti, že je někdo při jejich počínání nesleduje. Stejně tak už nemohou spoléhat jen na to, že dotyční svědkové nemají šanci získat prostor v médiích, nebo sdílet tyto informace s jinými, stejně postiženými. Jak jeden anonymní uživatel twitteru uvedl – lidé mají vždycky tendenci hrát čistější hru, pokud vědí, že se někdo dívá.
4. Kloop, Kyrgyzstán, kloop.kg
Platforma pro občanskou žurnalistiku mladých reportérů v Kyrgyzstánu.
Občanský žurnalismus, který zaznamenal masivní nárůst s rozvojem informačních a komunikačních technologií a jejich dostupností, bývá často nahlížen s jistým podezřením či nedůvěrou. Do jisté míry vzhledem k tomu, že práci těchto specifických novinářů, nebo chcete-li, bloggerů, nezaštiťují mediální instituce, v tradičním pojetí úspěšní či neúspěšní garanti nezávislosti a objektivity. Již několik let tým lidí kolem blogové platformy Kloop úspěšně rozvíjí blogerskou komunitu v Kyrgyzstánu, která se stala producentem jednoho z nejoblíbenějších internetových zpravodajských médií v zemi – navzdory tomu, že reportéry nejsou zkušení žurnalisté, nýbrž mladí lidé, často středoškoláci. Tým Kloop zajišťuje kvalitu žurnalistického zpracování intenzivními novinářskými tréninky vyrůstající generace občanských reportérů. Příklad Kloop nejen dokazuje, že koncept občanské žurnalistiky je možný, ale je také jedním z možných způsobů, jak oslovit mladou generaci, motivovat ji ke kreativitě a rozvíjet u jedinců specifické schopnosti a dovednosti.
5. Podpora žen na Haiti, USA, www.digital-democracy.org/category/haiti
Zprostředkování příběhů haitských žen pro zvýšení povědomí mezinárodní veřejnosti a využití moderních technologií pro prevenci násilí na ženách.
Následky hrozivého zemětřesení z ledna roku 2010 srazily Haiti a jeho obyvatele z kolen chronické chudoby do prachu zhroucené země. Dvěstěpadesát tisíc obětí, ještě více zraněných, cholera či politická nestabilita devastujícím způsobem postihly populaci této karibské země. Některé skupiny obyvatel však zemětřesení postihlo ještě sekundárně. Haitské ženy a dívky jsou jako statisíce jiných odsouzeny k mnoha letům života v uprchlických táborech vzniklých jako jediná možná forma přístřeší. V nepřehledném prostředí bez jakékoliv ochrany ze strany bezpečnostních složek jsou dennodenně vystaveny násilí a znásilněním. Tyto příběhy však málokdy opustí provizorní domovy pod plachtami, ať už proto, že země stíhaná jedním neštěstím za druhým nabízí celou řadu dalších témat, které vyžadují pozornost, anebo také prostě proto že oběti už ztratily jakoukoli víru v to, že jejich osud může někoho zajímat. Projekt americké organizace Digital Democracy vužívá moderní technologie k posílení hlasů těchto žen prostřednictvím zvyšování jejich základní technologické a mediální gramotnosti. Světová veřejnost tak následně získala možnost se s jejich příběhy seznámit nezprostředkovaně, skrze blogy, videa či skype videohovory přímo z táborů. Pro lepší sdílení informací o násilí a znásilněních na místní úrovni organizace buduje ve spolupráci s mezinárodními organizacemi na podporu obětí násilí SMS reportovací systém, umožňující anonymní upozornění na násilné útoky, jejichž analýze pomůže při identifikaci krizových míst a možností stavebních a organizačních úprav táborů. Přestože situace na Haiti zůstává nadále velmi kritická a škála problémů zatím stále daleko přesahuje možnosti místní vlády a mezinárodní veřejnosti ji výhledově zlepšit, ohrožené skupiny obyvatel alespoň získávají nové kanály, skrze něž mohou na své osudy upozornit.
6. Mapa pomoci, Rusko, russian-fires.ru
Vzájemné propojení žádostí o pomoc v nouzi s občany poskytnutou asistencí skrze mapovací a komunikační technologie.
Tradiční reakce na krizové situace a humanitární katastrofy pohlíží na postižené komunity jako na oběti, které potřebují pomoc a asistenci. Uplynulý rok ovšem na několika případech ukázal, že díky mobilním technologiím a sociálním sítím se postižené komunity mohou stát nedocenitelným zdrojem informací a zároveň partnerem při záchranných pracích a obnově. Přístup k zařízení jako je nejobyčejnější mobilní telefon, může v krizové situaci udělat z každého jedince reportéra, který může přispět k posílení orientace týmů záchranářů v nepřehledném, a často neznámém prostředí. Zvláště pak v napojení na uživatelsky přátelské mapovací aplikace a online podporu dobrovolníků z celého světa může toto lokální reportování přispět k vytvoření mapy, která je živá a rychle reagující na měnící se situaci v terénu.
Co ale kdyby technologie umožnily ještě víc? Ne pouze účinnější propojení se záchranáři, kteří jsou často příliš daleko, ale lepší propojení s těmi, kteří jsou vždy na místě první a zvláště v prvních momentech po katastrofách mají na svědomí záchranu zdaleka nejvíce životů – tedy sousedé, lidé ve vedlejší ulici, rodinní příslušníci…? Seznamte se s projektem Mapa pomoci, který vznikl jako reakce ruské blogerské komunity, která již nehodlala přihlížet nečinnosti ruské vlády při asistenci komunitám postiženým rozsáhlými požáry v létě 2010. Prostřednictvím mapovací technologie Ushahidi vytvořili Mapu pomoci, díky níž místně propojily jedince a skupiny postižené požáry s občany, kteří nabízeli pomoc a asistenci, ale nevěděli kam ji včas a účinně zacílit.
7. Metropolis TV, Nizozemsko, www.metropolistv.nl
Úspěšný model alternativní novinářské platformy podporující navazování mezikulturních dialogů.
Metropolis: zcela rozdílný přístup ke zpravodajství z celého světa. Všechny příběhy vytvářejí lokální novináři. Více než 60 dopisovatelů napříč šesti kontinenty průběžně zkoumají svoje okolí a přinášejí pozoruhodné příběhy každodenního života. Reportéři se snaží hledat odpovědi na všeobecné otázky: jaké to je být gay, vyvrženec nebo patnáctiletý teenager? Každé téma ilustruje v databázi 10 krátkých příběhů, nejlepší z nich se potom stávají součástí týdenních televizních vysílání. Metropolis je podrobným výzkumem podobností a rozdílů mezi kulturami v našem stále více propojeném světě. Producentem projektu je VPRO, jedna z hlavních nizozemských televizních stanic.
8. Praguewatch, Česká republika, www.praguewatch.cz
Praguewatch.cz je internetovým průvodcem po pražských kauzách, sporných případech městského plánování, ohrožených kulturních prostorech, parcích či třeba zahrádkářských koloniích. Je vhledem do nedávné historie a současnosti odvrácené tváře Prahy. Kritický pohled na rozvoj Prahy a městské politiky je založen na spolupráci akademiků, odbornic a občanských aktivistek a aktivistů. Na základě interaktivní mapy se Praguewatch snaží obyvatelům Prahy poskytovat základní přehled o nedávných a současných, známých i méně známých kauzách. Propaguje aktivity celé řady lokálních a celopražských občanských iniciativ a organizací, které se v těchto kauzách angažují. Betaverze stránek, využívající modifikovanou verzi programu Ushahidi, byla spuštěna v září 2010. Projekt usnadňuje zapojení lidí do občanské žurnalistiky.
9. NašiPolitici.cz, Česká republika, www.nasipolitici.cz
Dlouhodobá „watchdog“ aktivita NašiPolitici.cz nabízí veřejnosti nezaujatý informační zdroj sledující aktivity české politické elity. Snaží se napomoci ke zvýšení transparentnosti a kultivovanosti českého politického prostředí. Platforma shromažďuje, třídí a přehlednou formou zpřístupňuje informace o aktivitách české politické elity. Umožňuje snadné sledování činnosti jednotlivých politiků, jejich názorů, hlasování, podnikatelských aktivit atd. V současné době portál obsahuje více než 900 profilů jednotlivých politiků.
10. Kampaň za práva Romů, Maďarsko, jogtalanul.blog.hu
Kampaň otevřela citlivé téma porušování práv příslušníků marginalizovaných komunit. Jejím cílem je přitáhnout pozornost k situaci Romů v Maďarsku a umožnit jim sdělit vlastní zkušenosti a vyjádřit postoje pomocí současných nástrojů.
V období po vraždách Romských občanů v roce 2009 navštívil tým autorů romské komunity a nabízel svoji pomoc. Výsledkem této činnosti se stal dokumentární film o každodenní realitě, které jsou Romové nuceni čelit. Na jeho základě pak vznikl také blog s krátkými videopříběhy ze života Romů, jejichž cílem je pomáhat formovat veřejné mínění a umožnit menšinovým komunitám bojovat za svá práva.