UmSemUmTam tým

Cenu ERA, sponzora akce, získal projekt UmSemUmTam. Jedná se o mikrodobrovolnickou platformu pro lepší propojení neziskových organizací a profesionálů, kteří chtějí věnovat svůj čas a dovednosti konkrétním prospěšným porjektům. Tento koncept není nový jak ve světě, tak u nás. Nicméně tým prokázal, že se z ostatních platforem poučil a hodlá poskytovat typ servisu, který zatím není nikým jiným pokryt a má potenciál získat si masovější oblibu.

Hlavní cenu získali kanarci.cz. Každý z nás může být díky mobilnímu telefonu senzorem zaznamenávajícím v reálném čase čistotu ovzduší. Tým se značně potýkal s otázkou, jak speciální senzory rozšířit mezi obyvatelstvo, neboť čím více senzorů, tím více dat a tím kvalitnější vizualizace a povědomí. Přišli s nápaditou kampaní, která by tento problém mohla řešit.

Svou pomoc všem také nabídli porotoci, ochotní projektům pomoc s kontakty a designem marketingových kampaní. Neocenitelná nabídka, vezmeme-li v úvahu fakt, že úspěch většiny projektů je přímo závislý na tom, zdali se podaří zlákat dostatečnou masu uživatelů.

Všechny týmy projevily značnou chuť se do projektů pustit, ať už vyhrály či ne. Za zmínku zcela jistě stojí projekt Slibujeme.cz, archiv volebních slibů, který během sicamp víkendu urazil úžasnou cestu téměř ke kompletnímu technologickému řešení.

Jedna z cen pro vítěze

Tohle všechno je ovšem pouze začátek, to nejtěží teprve přijde. Týmy se musí udržet pohromadě i poté, co opadne nadšení z energií nabitého víkendu. Musí si udržet vedení a prokázat udržitelnost. Nebudou to mít vůbec lehké. Držíme palce a zůstáváme v kontaktu

SicampBrno byl organizován Respekt institutem za podpory ERA. Festival Jeden svět byl partnerem akce. Více o projektech si přečtěte zde.

Archiv volebních slibů

DIY enviromental sensing

Gastroweb pro společensky prospěšné gastropodniky

GiveYourSkills – věnujte své znalosti

Greenified

Ovčí babičky

Detailní popis i bližší informace k celé akci naleznete na webu inovaceprospolecnost.cz, který provozuje organizátor sicampu – Respekt institut.

Přijďte se v neděli (16:00) podívat na veřejné prezentace výsledných projektů!

celé zdůvodnění rozhodnutí poroty. Vítězům srdečně blahopřejeme!

Vítězem soutěže One World Social Innovation 2012 je projekt který zcela naplnil hlavní soutěžní kriteria. Zaprvé, jako jediný jasně vedl k záchraně lidských životů. Zadruhé účinně mobilizuje lidi v reálném čase skrze řadu nástrojů, jako je web a SMS. A především, vyvíjí tlak na zodpovědné orgány, aby jednaly účinněji.

Projekt také vytváří nové příležitosti pro spolupráci mezi občany a státními institucemi ve velmi důležité oblasti – záchraně lidských životů. Projekt byl schopen přitáhnout pozornost široké veřejnosti a médií, stejně tak jako vybudovat silnou a početnou komunitu, která je vždy připravena se  zapojit do záchranných operací.

Je to úžasný projekt s velmi jasným pozitivním a reálným dopadem. Je to vhodná ukázka toho, jak lze skrze mobilizaci dobrovolníků a vytvářením sítí a partnerství hnát příslušné orgány k zodpovědnosti.

Cena One World Social Innovation směřuje do Ruska, projektu Liza Alert.

Líza Alert – síť online dobrovolníků

Zmizení Lízy a řada podobných případů iniciovaly vytvoření lépe organizované dobrovolnické komunity. Ti, kteří se podíleli na jejím hledání, se rozhodli vytvořit síť, jejíž členové by se aktivovali vždy, když se nějaké dítě ztratí. Jako připomínku zesnulé Lízy ji pojmenovali Liza Alert, částečně také odkazovali na podobnou síť v USA nazvanou Amber Alert. Grigorij Sergeev, jeden ze zakladatelů, vysvětluje jak ke zrodu sítě došlo: „Po případu Lízy se celá skupina začala bavit o tom, že je potřeba vytvořit něco, co předejde jisté smrti pohřešovaných lidí. Proč jisté smrti? Protože je nikdo nehledá. Ti, co by za to měli být zodpovědní, jsou neaktivní. V případě Lízy byla policejní reakce úchvatná: dva dny ji vůbec nehledali, neboť zrovna probíhaly oslavy výročí města. A když se nakonec do hledání pustili, byli to jen dva až tři jedinci, kteří se jen vyptávali lidí, zdali ji a její tetu neviděli. Byla to pouhá imitace aktivity.“

V současnosti má síť Liza Alert 1300 členů a aktivuje se ihned, když je nějaké dítě pohřešováno. Jádro tvoří 50-70 nejaktivnějších členů, kteří se do akcí zapojují co týden. Síť má ovšem ještě také velké množství fanoušků. Když dojde k aktivaci, webové stránky projektu pravidelně navštěvuje kolem 20 tisíc lidí každý den.Mnoho z nich se zapojuje do hledání také, byť nejsou registrovanými dobrovolníky. Irina Vorobieva, spoluzakladatelka projektu a novinářka v Echu Moskvy, vysvětluje roli internetu v celém procesu: „Když zjistíme, že se opět někdo ztratil, lidé sice jedou rovnou na dané místo, nicméně většina práce se odehrává online. Na webu lidi dávají dohromady týmy hledačů, sdílejí kontakty, rozšiřují aktuální informace. Online také hledáme mapy a telefonní čísla. Internet je místem kde projekt začal, byl postaven a kde nyní funguje.“

Saving of a child by one of Liza Alert volunteers. Photo courtesy of Liza-Alert.org Saving of a child by one of Liza Alert volunteers. Photo courtesy of Liza-Alert.org

Liza Alert už podnikla přes 70 hledání. Podle Grigorije Sergeeva to byla reakce na nedostatek akce uřadů: „Je to čistě občanská decentralizovaná iniciativa. Poté, co se tato komunita vytvořila, mnoho lidí věnovalo množství svého času hledání pohřešovaných dětí, aby se předešlo jejich zbytečnému úmrtí.

Hlavní výzvy: Rozsah, důvěryhodnost, profesionalita

Aby byla práce hledačů efektivní, dobrovolníci se v první fázi rozhodli omezit rozsah svých aktivit geograficky a zaměřili se pouze na pohřešované děti. V opačném případě by totiž hrozilo riziko, že by síť dobrovolníků byla přetížená – pohřešovaných v Rusku je totiž příliš mnoho.

Aktivisté Liza Alert přiznávají, že jsou z těchto důvodů poněkud omezení a postupem času rozsah aktivit rozšířili, mimojiné také o hledání pohřešovaných seniorů: „V takovýchto případech je neaktivita policie zaručena. Snad kromě dvou až tří případů se policie nikdy nepodílela na hledání seniorů. Jenže například jen během jediného víkendu je pohřešováno až 10 lidí.

Irina a Gregory také vysvětlují, že jakmile obdrží konkrétní požadavek týkající se ztraceného seniora, nedokážou říci „ne“, protože by to mohlo mít za následek ztrátu života. Také příznávají, že více lidí se většinou zapojí spíše do hledání dítěte, než seniora.

Důvěryhodnost

Aktivisté Liza Alert často dostávají zavádějící informace. Falešný poplach negativně ovlivňuje motivaci dobrovolníků. Proto vyvinuli specifickou metodu, jak informace ověřovat.

Grigorij vysvětluje: “V první řadě máme malý tým, který se vydá do oblasti a zjišťuje podrobnosti na místě. Pokud je situace potvrzena, operace je spuštěna. Pokud situace není úplně jasná, mluvíme s rodiči, policií, svědky …  teprve poté aktivujeme operaci. Co se týče hledání v lesích, máme obvykle do pěti hodin po aktivaci dvacet až třicet lidí přímo v terénu.

Profesionalita dobrovolníků

Častým problémem je také profesionalita dobrovolníků. Gregorij vysvětluje jak vyvinuli sadu návodů pro hledání, neboť nic podobného od záchranných složek nešlo získat: „Z počátku byli velmi skeptičtí, ale poté co viděli jak pracujeme, byli šokováni tím, jak dobře jsme organizováni, že máme mobilní centrum, lidi, vybavení, GPS navigaci, kompasy a vysílačky. Upřímně řečeno, je trochu zvláštní, že v profesionalitě jsou tak pozadu za námi. Mají více času, schopností a zdrojů.”

Díky síťové povaze organizace, nezkušení dobrovolníci se k Liza Alert přidávají každý den. To klade velké nároky na rozvoj technik pro jejich účinné zapojení a tréning.

Vztah a spolupráce s úřady

Aktivity Liza Alert zaplňují mezery v účinnosti uřádů při podobných operacích. Nicméně, zapojení dobrovolníků také není nejefektivnější, pokud není přímo napojeno na oficiální záchranné složky. Sdílení dat a koordinace hledacích operací by mohlo být „win win“ situací pro všechny strany. Vztahy s úřady jsou ovšem velmi vzdáleny ideálnímu stavu: „Byly případy, kdy jsme byli odrazováni od spuštění našich operací. Často k tomu dochází v následujících případech: Je pohřešovaný, tak co? Já jsem tu jediným policistou na celý les. Jak je mám najít? V takových případech má policie zavolat na pomoc Ministerstvo krizových situací, přestože ministerstvo není povinno hledat pohřešované osoby. Vysoce postavený úředník ministerstva nedávno však jednoduše sdělil, že to není jejich práce“, uvádí Irina.

Aktivisté už však zaznamenali pozitivní změny: „Po 2-3 dnech vidí jak pracujeme, přiblíží se, a začínají se ptát „kam jdete?“ a spolupráce začíná. Ale takhle by to mělo být hned od začátku.

Irina dodává: “V okolí Smolenska, kde zemřela dvouletá holčička, nám policie zavolala během několika málo hodin od doby, kdy se zpráva o jejím zmizení rozšířila. Během pár hodin jsme dorazili a spustili mobilní centrum. Za pár hodin jsme ji našli.”

Nicméně v řadě případů se ani předchozí zkušenost nehodí, jednoduše proto, že to místní úřady nezajímá. Grigorij přibližuje jeden případ: „Minulý víkend hledal oficiální záchranný tým jednoho starého muže. Zmizeli v lese na tři hodiny a přišli s náručí hub. Mají vůbec mozek? Příbuzní pohřešovaného tam stáli a všechno sledovali.”

Trojitá role zesíťovaných organizací

Případ Liza Alert představuje trojitou roli:

1. Zvyšování povědomí o určitých problémech a jejich zviditelnění na místní i národní úrovni

2. Zviditelňování těchto témat a zapojení občanů tlačí na vládu a úřady, aby hledali řešení a tímpádem je hnali k zodpovědnosti.

3. Pokud zodpovědné úřady nekonají, lidé používají internet ke koordinaci společných akcí, které zaplňují mezery způsobené nedostatkem zodpovědnosti oficiálních složek a řeší tak problémy skrze zapojení dobrovolníků.

Transparentnost

Za prvé, akce Liza Alert přitáhly pozornost na řadu případů pohřešovaných osob stejně tak jako ke působu, jak na to reagují zodpovědné orgány. Irina uvádí, že počet úmrtí se blíží stavu národní katastrofy. Problém je ten, že neexistují oficiální statistiky a proto o tom nikdo nemluví. “Když mluvím se záchranáři, tvrdí že se to stává každý rok. Když se zeptám proč o tom nikdo nemluví, odpoví, že neexistují statistiky. Koho tedy vlastně zajímá? Z těchto důvodů to nikdo nevnímá jako problém, a najednou tak tento problém zmizí.“

Zodpovědnost

Dalším dopadem tohoto zesíťovaného trojúhelníku je vliv na aktivitu zodpovědných úřadů. Zvláště pak partnerství dobrovolníků s tradičními médii je důležité.

Irina, která je sama novinářkou, uvádí že spolupráce s médii je důležitá nejen kvůli přilákání nových dobrovolníků, ale také kvůli tomu, že vyvinutý tlak může tlačit například policii k akci. Policisté jsou svolnější ke spolupráci, pokud jsou kolem novináři. “Když se jednou objevila televiznní stanice, život jednoho chlapce byl zachráněn.” Irina uvádí příklad úspěšné změny: „Způsob, jakým policie reaguje na případy pohřešovaných dětí se během uplynulého roku změnil. Teď, když ví, že daný případ přitáhne pozornost, vědí, že nemohou dobrovolníky jen tak odsoudit.”

Gregorij a Irina společně uvádí, že požadování zodpovědnosti úřadů byl jedním z hlavních cílů Liza Alert: „Potřebujeme více mobilních jednotek v regionech. Nejen kvůli samotnému hledání, ale také pro to, že těchto deset dobrovolníků zmobilizuje lidi a donutí policii a záchranné složky k akci.”

Existuje ještě další vrstva případného pozitivního dopadu práce dobrovolníků. Účelem Liza Alert je vytvořit nové a účinnější modely spolupráce. Aktivisté Liza Alert chtějí, aby oficiální složky uznaly, že některé případy nemohou vyřešit oni sami a že by dobrovolníci měli být uznáni a oceněni. Gregorij nicméně nevěří v dobrou vůli úřadů, které se začaly obávat toho, že se toto dobrovolnické hnutí stává mocným a nezávislým.

Soběstačnost

Třetím aspektem je soběstačnost. Zviditelnění problému na oficiálních místech nestačí. Proto musejí často dobrovolníci Liza Alert spoléhat sami na sebe. Internet poskytuje nástroje a mechanismy pro sebeorganizaci a koordinaci společné akce. To platí zvláště v případě pohřešovaných seniorů, kdy jsou to většinou pouze skupiny dobrovolníků, co podnikají nějakou akci.

Tým Liza Alert připravuje zlepšení profesionality,zvýšení počtu dobrovolníků, stejně tak jako geografické rozšíření. Grigorij uvádí: “Je to velmi důležité, protože u nás to nikdo nědělá, nicméně existují podobné systémy v jiných zemích. Čím profesionálnější a mocnější hnutí dobrovolníků je, tím více životů bude zachráněno.”

Sílící vliv Liza Alert přináší problém, který žádný tréning či zkušenost nemůže vyřešit. Jakmile dobrovolníci pocítí sílu v tom, že pomohli zachránit něčí život, čelí dilematu najít vyváženost mezi svým osobním životem, profesním životem a svou dobrovolnickou aktivitou. Grigorij dodává: “Nemůžu si dovolit na projektu pracovat neomezeně, protože se musím starat o svou vlastní rodinu. Jenže když si pak uvědomíte, že od té doby, co jste začali, mnoho lidí, kteří by asi zemřeli, je stále naživu, neexistuje sytém, který by vám pomohl to všechno nějak vyvážit. Je to komplikovaná situace.“ Irina k tomu poznamenává: „Znám lidi, kteří se obávají, že mě tento projekt kompletně pohltí. Jedním z nich je můj šéf a moje rodina. Upřímně, pokušení se této práci věnovat naplno je velmi lákavé. V našem týmu má každý problém jak v osobním životě tak pracovním. Rodina musí být trpělivá, jinak to nedopadne dobře. Každý musí dělat těžká rozhodnutí – buďto záchrana něčího života nebo vlastní rodina. Každý se s tím vyrovnává po svém. Takové volby jsou ale nezbytné.”

Převzato z GlobalVoices.

Od 19:00 nás čeká slavnostní vyhlášení výsledků soutěže One World Social Innovation, za účasti skvělých hostů, jako je například Noha Atef, egyptská aktivistka, která založila patformu tortureinegypt.net. Podívejte se na festivalový rozhovor s ní.

Lístky na celý večer jsou stále k dostání v pokladně Francouzského insitutu za festivalovou cenu 80,- Kč.

Dobrý den, velmi Vám děkuji za zřízení těchto stránek. Vždy jsem o něčem takovém snil. Za to Vás budu často „zavalovat“ podobnými nešvary nejen z Prahy 6. Jen ať občané vidí jak se k tomu postaví jednotlivé městské části a jak (ne)vykonávají svou práci. Přeji hodně zdaru a vyřešených oznámení. Věřím že, se s naším společným úsilím nějakých změn k lepšímu dočkáme.

Po několika měsících příprav a vyjednávání s pražskými městskými částmi a Magistrátem hl. m. Prahy jsme 10. února 2012 spustili portál Chodci sobě. Provozují jej občanská sdružení Pražské matky a Oživení. Tato on-line platforma poskytuje prostor pro nahlášení problémů, se kterými se setkávají pražští chodci na svých cestách. Podněty občanů (fotografie či videa z problémových míst včetně popisu) jsou jeho prostřednictvím evidovány, zobrazovány na mapě a zasílány samosprávám městských částí k řešení. Samosprávy jej mohou využít k získání komplexnějšího přehledu o problémech chodců ve své lokalitě, reagovat na podněty a o způsobu jejich řešení občany informovat. Veřejnost pak může sledovat stav řešení podnětů, hodnotit jej, odebírat aktuální informace o podnětech, hlasovat o nejproblematičtějších místech a díky propojení se sociálními médii mezi sebou komunikovat.

Kým je dnes pražský chodec?

V Praze jsem se narodila, vyrůstala a žít zde chci i nadále. Mám ji ráda, i přes řadu nevýhod, které život v ní přináší. Dopravní přetížení, špatná kvalita ovzduší (Praha je po Ostravě druhým městem s nejhorší kvalitou ovzduší), ubývající zeleň, bariéry a nebezpečná místa pro chodce, zakonzervování či výstavba nových kapacitních komunikací v centrální části města (Severojižní magistrála, tunelový komplex Blanka apod.) – to jsou jen příklady takových negativ.

„Města jsou pro lidi, ne pro auta,“ vyjadřuje se jeden z občanů na facebooku portálu.  S tím mohu jen souhlasit a doplnit jej citací z knihy Život mezi budovami dánského urbanisty Jana Gehla: „Jsou-li venkovní prostory nekvalitní, vyskytují se v nich jenom nezbytně nutné aktivity.“ Jednou z  takových aktivit, která naprosto ovládá veřejný prostor metropole, je doprava, v pohybu nebo v klidu (parkování), která nedává příliš velký prostor jiným než zmíněným nezbytně nutným aktivitám – například posezení na lavičce před domem nebo dětským hrám.

I přesto, že chodec je tím nejzranitelnějším, který při střetu s automobilem vždy prohrává a nese následky daleko citelnější než osoba za volantem, z nějakého nepochopitelného důvodu je v případě nehody často právě on považován za toho, kdo si měl dávat větší pozor, měl se lépe rozhlédnout, neměl do silnice vůbec vstupovat, neměl na tom místě vlastně vůbec být…  Je tím, kdo se musí téměř denně vymezovat vůči všudypřítomnému stále intenzivnějšímu provozu, chránit se, proplétat mezi parkujícími auty, dlouho čekat na svou velice krátkou zelenou, uchylovat se do špinavých podchodů a obcházet neprostupná místa. Jeho hlas volající po změně nemá moc velkou váhu.  Často ani neví, na koho se obrátit, nebo díky špatné zkušenosti nevěří, že by mohl něco změnit.

Jak vznikl portál Chodci sobě

K vytvoření portálu nás vedly několikaleté zkušenosti z naší spolupráce s občany, kteří se na nás obracejí s žádostí o pomoc či radu při řešení problémů s dopravou. Někdy jsou to rodiče či učitelé dětí, které musí překonávat nějaké nebezpečné místo na své cestě do školy, jindy zase lidé, kteří si neví rady, jak a s kým situaci řešit, nebo se o to již pokoušeli, ale bez úspěchu. Chtěli jsme dát lidem možnost zviditelnit problematická místa na mapě, aby je mohli sledovat nejen další lidé, ale i městské části nebo magistrát, do jejichž kompetence spadá řešení problémů. Rozvoj nových technologií a sociálních sítí poskytuje lidem nevídané možnosti, jak spolu komunikovat a šířit informace.  My jsme je ještě před rokem neuměli moc dobře využívat, některé z nich jsme ani neznali. Novým impulsem pro oprášení nápadu vytvořit mapu pro pražské chodce, byla návštěva workshopu v rámci soutěžní sekce New Media for Social Change festivalu Jeden svět 2011, jehož cílem bylo seznámit nevládní organizace a občanské iniciativy s výhodami a možnostmi sociálních sítí, videa a nových technologií. V kombinaci s navazující grantovou podporou od Nadace Open Society Fund, se nám podařilo náš záměr po několika letech zrealizovat. Pomohl nám i kontakt na slovenskou nevládní organizaci Inštitút pre dobre spravovanú spoločnosť, která provozuje obdobný portál www.odkazprestarostu.sk a poskytla nám jeho redakční systém jako základ našeho portálu.

Chodci sobě dnes

Portál funguje necelé tři týdny a již za tak krátkou dobu na něj lidé uložili téměř 100 podnětů, které byly zaslány lokálním samosprávám k řešení. Na připojeném facebooku přibývají fanoušci a neutichl ani zájem médií, který byl při spuštění portálu velký. Vytvoření a zahájení provozu portálu předcházely desítky jednání se starosty či jinými zástupci samospráv a odborů dopravy městských částí a magistrátu i s vedením Technické správy komunikací. Jejich reakce na náš záměr byly ve většině případů pozitivní. Městským částem chybí podněty od občanů a doufají, že je touto cestou budou pravidelně získávat. Zároveň jim však také od magistrátu chybí dostatečné množství finančních zdrojů potřebných na úpravy chodníků či rekonstrukce komunikací. Mnozí z nich jsou tedy skeptičtí a obávají se, zda budou moci požadavkům občanů vyhovět. Naopak ale mnozí hledají aktivně cestu, jak a kde potřebné prostředky zajistit.

A jak reagují první návštěvníci portálu? Různě. Ve více případech nás tyto reakce těší, jindy zamrzí. Je zvláštní, jak někteří lidé, sami o sobě naprosto pasivní a laxní, dovedou radit druhým, co vše by měli dělat lépe a co vše dalšího by měli ještě podnikat, aby výsledek byl dokonalý. Přáli jsme si ale vytvořit živou platformu pro lidi, což se podařilo – díky portálu se diskutuje o problémech chodců a hledá se cesta, jak je vyřešit.

Zde jsou příklady některých reakcí občanů:

Jan Blažek

Dobrý den, velmi Vám děkuji za zřízení těchto stránek. Vždy jsem o něčem takovém snil. Za to Vás budu často „zavalovat“ podobnými nešvary nejen z Prahy 6. Jen ať občané vidí jak se k tomu postaví jednotlivé městské části a jak (ne)vykonávají svou práci. Přeji hodně zdaru a vyřešených oznámení. Věřím že, se s naším společným úsilím nějakých změn k lepšímu dočkáme. S pozdravem a přáním úspěšného dne Jan Blažek

Jan Drda:

„Já z tohoto portálu nemůžu Hledá pseudoproblémy tam kde nejsou…. Neustále se tady opakuje, jak chudáčci chodci musí stále čekat na červeného panáčka, což je strašným způsobem zdržuje (minutu někde stát je vážně úděsné ).“

Naše plány do budoucna

Portál Chodci sobě budeme dále vylepšovat, aby byl uživatelsky co nejjednodušší a funkční.  V současné době připravujeme aplikaci pro smartphone, kterou si budou moci lidé zdarma stáhnout a zasílat jejím prostřednictvím podněty přímo z ulice. Portál budou moci využít i jiná města, pokud o to projeví zájem.

Z rychlosti, s jakou se hromadí podněty,  z komentářů, diskusí i zájmu médií usuzujeme, že jsme lidem nabídli to, co jim dosud chybělo. Jednoduchý prostředek, díky němuž mohou poukázat na to, co jim vadí v každodenním životě a při pohybu po městě. Pevně věříme, že Chodci sobě nezůstanou jen nástěnkou, kde budou viset fotografie problémů, které nebude nikdo řešit.

O zlepšení situace chodců v Praze a odstraňování problémů budeme i nadále usilovat, ale aktivní musí být i samotní občané a zástupci samospráv. Není v našich silách sledovat a urgovat řešení všech nedostatků. Portál by měl pomoci lidem v jednotlivých lokalitách Prahy spojit síly při dosahování změn a lépe komunikovat mezi sebou i se svými městskými částmi. Samosprávám by měl přinést nenahraditelné informace přímo z terénu, podle kterých se budou moci lépe rozhodovat, jakých úprav je nejvíce zapotřebí. My se budeme snažit oběma stranám co nejvíce ulehčit nalezení vzájemné cesty k sobě.

www.chodcisobe.cz www.facebook.com/chodcisobe @chodci

Další fungování platformy Chodci sobě se neobejde bez podpory občanů a institucí. I malý příspěvek má pro nás velkou hodnotu a pomůže nám fungovat dále a portál rozvíjet. Děkujeme všem, kteří nás již podpořili pochvalou či darem.

Petra Lukešová, koordinátorka projektu Chodci sobě

V posledních letech se výrazně mění mediální prostředí, které mají neziskové organizace k dispozici. Spolu s demokratizací přístupu k médiím, kde má každý šanci stát se “mediální institucí”, dochází k silné fragmentaci.

Tam, kde byly před lety pouze diskuzní fóra a blogy, je dnes Facebook, Twitter, LinkedIn, Google+, Pinterest, Instagram, Tumblr, Posterous, YouTube, Foursquare a mohl bych pokračovat donekonečna. Platforem je mnoho, času málo a potřebného úsilí často více než je zdravé. Jak se s tímto problém poprat, aniž bychom měli pocit, že zaostáváme či nevyužíváme efektivně všech možných kanálů?

Myšlenka na tento článek má svůj původ v dotazníku, který vyplňovaly neziskové organizace, které se přihlašovaly na workshop o využití sociálních médií. Ptali jsme se jich na otázku, kde vidí silné a slabé stránky stávajícího využívání internetu k propagaci svých aktivit. Pokud vynechám, že zástupci neziskového sektoru řeší naprosto stejné otázky jako ti z komerčních firem, často zaznívalo, že slabou stránkou je právě nevyužívání té či oné platformy. Je to ale správné?

Google+ byl spuštěn na konci června 2011 a vy stále nemáte komerční profil? Za lůzra vás ale označí maximálně sociální “guru”, jehož úkolem je často lákat firmy na všechny nové platformy s jediným argumentem – je to trendy. Nemáte-li ještě profil na Google+ nebo aktuálně médii oblíbeném Pinterestu, nejste lůzr. Využívání sociálních médií je totiž o dobrém úsudku, efektivitě a hlavně poslání neziskové organizace.

Každá ze jmenovaných platforem má jiné využití, jinou uživatelskou strukturu a hlavně jinou váhu v rámci českého mediálního prostředí. Facebook použijete spíše pro komunikaci s širší veřejností a budete se je snažit aktivně zapojit do diskuze o problematice, kterou se zabýváte. Twitter pak třeba pro komunikaci s uživateli či institucemi, kteří mají vliv. Vaše přítomnost na Twitteru bude míst spíše informační povahu, žádné velké diskuze očekávat nemůžete.

Budete-li pracovat s diskuzními fóry, sociální guru si vás nevšimne, protože o diskuzních fórech velké blogy o sociálních médiích nepíšou. Své body ale získáte, protože diskuzní fóra mají stále své uživatele a kdybychom se podívali na to kde na internetu se mluví o značkách (a i neziskovka má svou značku), budou to z velké části diskuzní fóra. Plus pro vás.

To podstatné ale je, zda vám daná platforma umožní v rámci efektivity (která může být často měřena stráveným časem), splnit vaše cíle. Není na škodu si ale přiznat, že právě originální využití nové sociální sítě nemůže mít za cíl přilákání publicity. A to už je cíl, který se samozřejmě počítá. Podle mých zkušeností s firmami existují dva typy organizací: ty, které používají osvědčené způsoby a mají částečně prošlapanou cestu, a ty, u nichž je prozkoumávání a testování nových kanálů součástí DNA.

Pokud toto DNA nesdílíte, neznamená to automaticky, že nevyužíváte sociální média správně. Pamatujte na to.

Zajímá vás, jak dnes lidé pomocí moderních komunikačních technologií řeší novým způsobem staré známé problémy?

Přijďte na TechShare 2012, večer sdílení a inspirace, který je součástí festivalu Jeden svět. Užijte si prezentaci inovativních projektů a vyhlášení vítěze soutěže One World Social Innovation.

Těšit se můžete na více než inspirativní hosty nejen z ČR, ale také z Ruska či Egypta.

Začínáme v pondělí 12. března od 17:30 v kinosále Francouzského institutu v Praze.

Co vás čeká?

Od 17:30 série Ignite Talks v podání zástupců čerstvých online iniciativ – jako např budovanistatu.cz, mapyhazardu.cz,fondomat.cz, chodcisobe.cz, ale také TechSoup Global či technologická řešení podporující nevidomé, seniory či neslyšící.

Během večera se můžete s tvůrci pobavit i osobně a aplikace si vyzkoušet.

Od 19:00 slavnostní vyhlášení vítěze One World Social Innovation za účasti zakladatelky tortureinegypt.net a zástupců vítězného projektu. Následovat bude projekce oceňovaného filmu Nedáme se umlčet.

Lístek na akci lze pořídit v předprodeji od 1. března přímo v pokladně Francouzského institutu v Praze za standardní festivalovou cenu 80 Kč. Lístek platí na všechny části večera.

Akce proběhne převážně v českém jazyce, se simultánním tlumočením do angličtiny, případně naopak.

Dejte vědět, jestli se chystáte zde.

Děkujeme za podporu Nadaci Vodafone ČR

x

xx

x

3. května 2008 došlo k největší mobilizaci obyvatelstva Estonska od revoluce v roce 1988. Padesát tisíc lidí, což jsou zhruba čtyři procenta populace, vyrazilo do lesů a na venkov a během pěti hodin sesbírali deset tisíc tun odpadu. Čísla promluvila jasně: stejná operace by úřadům trvala tři roky a stála by 22 milionů Eur.

Model se velmi rychle rozšířil i do dalších zemí mimo jiné Lotyšska, Indie, Slovinska nebo Moldávíe.

Mapa odpadu

„Přes tisíc lidí po celém světě nyní pracuje na přípravě Dne světového úklidu“, říká Tiina Urm, spoluzakladatelka projektu. „Občanské hnutí Pusťme se do toho – úklid planety 2012, sjednocuje všechny aktivní lidi a organizace po celém světě s cílem spojit síly na Den úklidu planety. 24 března až 25. září se uskuteční série úklidů po celém světě, zahrnující všechny kontinenty a mobilizující miliony dobrovolníků ve sto zemích.“ Pro lepší výsledek vznikla mapa světového odpadu, která slouží jako jednoduchý systém pro zaznačení míst s odpadem a následnou organizaci lokálních čistících týmů. Pro jednodušší svěr dat přímo v terénu vznikly už i mobilní aplikace.

Tiinu jsme poprosili o radu pro ty, kteří by chtěli také něco podobného rozjet.: “Ze všech věcí, které jsou nezbytné pro úspěch, bych asi zvláště vypíchla tyto čtyři:

1. Podělte se o svůj sen s těmi správnými lidmi, lidmi, kteří rádi něco dělají místo toho, aby jen o něčem řečnili. Zapojte je a nadchněte je, utvořte tým a rozdělte si zodpovědnosti.

2. Jasně si definujte cíle a deadliny, udělejte akční plán a začněte pracovat.

3. Hned od samého počátku sdílejte otevřeně své myšlenky a nápady s ostatními – veřejností, médii, abyste získali více podpory, více lidí a více expertizy pro svůj tým.

4. Nechejte tým otevřený novým lidem a myšlenkám, a hlavně si to celé užívejte!“.

Projekt jsme do soutěže zařadili především proto, že poskytuje jasnou inspiraci a návod, jak lze vhodným propojením jednoduchého nápadu, správných lidí a správných technologií docilit úžasných výsledků. Dalším obdivuhodným aspektem je způsob, jakým se koncept rozšířil i do dalších zemí a vedl tak i k velmi ambicióznímu plánu uspořádat celosvětový úklid.

.

SmogAlarm je aplikace určená pro chytré mobilní telefony s operačním systémem Android ke zjištění aktuálního stavu ovzduší na celém území České republiky. Využívá existující data všech měřících stanic, která eviduje Český hydrometeorologický ústav (ČHMÚ) a v podobě uřivatelsky příjemného rozhraní je v reálném čase zpřístupňuje uživatelům. Aplikace sama najde nejbližší měřící stanici (pomocí mobilní sítě GSM/3G nebo Wi-Fi nebo navigace GPS), využívá existující metodiku zobrazení dat vytvořenou ČHMÚ, nicméně je rozšířena o grafické prvky jako je barevná škála a ručičkové ukazatele.
Aplikace zobrazuje název měřící stanice, datum a čas měření, a v šestibodové barevně odstupňované škále (velmi dobrá, dobrá, uspokojivá, vyhovující, špatná, velmi špatná) vypočtený index kvality ovzduší, koncentraci ozonu, prachu PM10, oxidu siřičitého, oxidu dusičitého a oxidu uhelnatého. Pro ilustraci se u jednotlivých škodlivin objevují též ručičkové ukazatele.

Cílem projektu SmogAlarm bylo jednak zjednodušit přístup k informacím o stavu znečištění ovzduší, a stejně tak zpřístupnit informace o stavu znečištění ovzduší novým uživatelům.

Dalším motivem pro tvorbu aplikace byla snaha zviditelnit činnost organizace Čisté nebe o.p.s. pro širokou i odbornou veřejnost.

Stanislav Ubík, vývojář SmogAlarmu, uvádí: “Klíčová byla myšlenka; přes záplavu mobilních aplikací, podobná dosud neexistovala. Jejím vytvořením jsme zaplnili mezeru. Důležitý byl zájem médií, který byl podpořen vhodným načasováním kampaně a všeobecnou orientací médií na problematiku ovzduší, zejména na Ostravsku.”

Tým Čisté nebe o.s. představuje aplikaci SmogAlarm

Aplikace byla do soutěže vybrána proto, neboť jednoduchou a uživatelsky velmi příjemnou formou zpřístupňuje informace uživateli, který jako jedinec může na jejich základě činit odpovídající rozhodnutí a vyvíjet tlak na zodpovědné orgány. Zdali se této čerstvé aplikaci podaří docílit vytyčených cílů se ještě ukáže, nicméně už samotný obrovský zájem veřejnosti dává naději, že změna jednání a větší kontrola zodpovědných orgánů bude dalším přirozeným krokem.

http://moravskoslezsky.denik.cz/multimedia/galerie/3390897.html

Projekt SmogAlarm přijdou jeho tvůrci osobně představit v rámci večera TechShare 2012, 12.března ve Francouzském institutu v Praze.