Vítězné filmy

Cena za nejlepší film: Sto osm (Cuchillo de Palo / Renate Costa / Španělsko / 2010 / 93 min.)
 

Z odůvodnění hlavní poroty: „Je to velice odvážný a strhující filmový detektivní příběh. Odhalováním tajemného života a smrti svého strýce zkoumá režisérka Renate Costa kriminalizaci a represe vůči homosexuálům za paraguayského diktátorského režimu v osmdesátých letech dvacátého století. Je to film, ve kterém na sebe naráží soukromé a kolektivní vzpomínky, čímž se vytváří brilantně vrstvené a z filmového hlediska nádherné svědectví o homofobii, jak v minulosti, tak v přítomnosti, a o s ní spojeném utrpení, které je trpce aktuální pro všechny zúčastněné. Jedná se o film nevšedního moudra.“

Cena za nejlepší režii: Věznice Írán (The Green Wave / Ali Samadi Ahadi / Německo, Írán / 2010 / 80 min.)
 

Z odůvodnění hlavní poroty: „Spolu s režisérem objevujeme íránské lidové hnutí z roku 2009, za pomoci strhujícího vyprávění a inovativního využití moderních sociálních médií, jako jsou blogy nebo Twitter, a dalších technik, například animace. Výjimečné použití archivních materiálů pomáhá dotvářet dojem obrovské moci lidí v ulicích Teheránu. Tím, že oživuje vzpomínky na utrpení jednotlivců a sílu kolektivu ve spojení s velikým emocionálním nábojem, představuje tento film všechna moderní lidová demokratická hnutí, před i po íránských protestech v roce 2009.“

Zvláštní uznání hlavní poroty: Vodka Factory (Vodkafabriken Jerzy Sladkowski / Švédsko / 2010 / 90 min.)
 

Z odůvodnění hlavní poroty: „Film představuje dvě generace žen v malém ruském městě v konfrontaci se světem definovaným agresivními a věčně opilými muži. Bez příkras pojednává o problémech domácího násilí, situaci svobodných matek, právech dětí a ambicích nesezdaných žen všech generací. Nečiní tak násilně, ale tím, že velice jemně splétá všechny tyto problémy do charakteru postav s velice hlubokým, humanistickým – až čechovovským – cítěním.“

Cena poroty Rudolfa Vrby: Afghánští tanečníci (The Dancing Boys of Afghanistan / Jamie Doran / VB / 2010 / 52 min.)
 

Z odůvodnění poroty Rudolfa Vrby: „Absence občanských práv žen a dětí byla ústředním tématem několika filmů kategorie Máte právo vědět. Jsme pevně přesvědčeni, že právě tento dokumentární film nejlépe upozorňuje na systematické porušování křehkosti žen a dětí, které se odehrává v kontextu patriarchální společnosti, náboženských struktur, feudálních systémů a osobního chtíče, chamtivosti a touhy po moci, k čemuž často přispívá korupce a bezvládí, jež umožňují rozkvět těchto praktik a jejich pokračování.

Tento film jednoznačně upozorňuje na mocenský útlak těchto zranitelných zneužívaných mladých mužů, který se maskuje za kulturní tradice, ale je odhalen coby dětské sexuální otroctví. Mladí chlapci se zcela otevřeně kupují, unášejí, prodávají, sexuálně zneužívají, stávají se předmětem obchodu a často také oběťmi vražd. Porota uděluje ocenění Jamiemu Doranovi za strhující investigativní dokumentární film, který statečně vrhá světlo na zamlčované, skrývané a neobhajované případy sexuálního otroctví. Doufáme, že vás tento provokativní film upozorní na systematické porušování práv bezbranných dětí a že stanete v řadách těch, kteří tyto děti obhajují.“

Zvláštní uznání poroty Rudolfa Vrby: Mějte mě rádi, prosím(Lubite menia, pojaluista / Valery Balajan / Rusko / 2010 / 75 min.)
 

Z odůvodnění poroty Rudolfa Vrby: „Film Valerije Balajana pojednávající o vraždě obránce lidských práv a právníka Stanislava Markelova a investigativní novinářky Anastasie Baburové upozorňuje na atmosféru strachu a systematického zastrašování panující v Rusku, která zároveň podporuje vzestup neonacismu. Nekontrolovaný vzestup neonacismu v Rusku a jeho šíření po Evropě není hrozbou pouze pro lidská práva v rámci občanské společnosti, je to zároveň krok zpět pro celé lidstvo.

V Rusku probíhají tyto násilné činy v atmosféře beztrestnosti. Neochota státu konfrontovat neonacistické skupiny a jejich projevy xenofobie a rasismu představuje pro tyto skupiny živnou půdu. Výzvy k „pogromům“ pak v kontextu Ruska 21. století představují skutečnost, ze které člověku tuhne krev v žilách. Porota oceňuje neutuchající odvahu novinářů, obránců lidských práv a občanské společnosti Ruska. Tímto oceněním chceme vyjádřit solidaritu s jejich posláním a zapálením pro věc i tváří v tvář výhružkám a zastrašování.“

Zvláštní cena za film, který výjimečným způsobem přispívá k ochraně lidských práv (cena udělovaná porotou pod čestným předsednictvím Václava Havla): Věznice Írán (The Green Wave / Ali Samadi Ahadi / Německo, Írán / 2010 / 80 min.)
 

Cena Českého rozhlasu: V krajinách ticha - Nikolaj a Ludmila (Zdeněk N. Bričkovský / ČR / 2011 / 65 min.)

Z odůvodnění poroty Ćeského rozhlasu: „Dokumentární pohled na život v odlehlé krajině sibiřské tajgy využívá v pojetí Zdeňka N. Bričovského v plné míře zvukové složky, která je nejen kulisou, ale především prvkem, který plnohodnotně a komplementárně doplňuje složku vizuální. Klíč k principu použití všech prvků zvukové složky tkví ve větě, kterou pronáší jeden z nepatetických hrdinů filmu - samorostlý, hluboce věřící lidový filozof Nikolaj: ‚Ticho neexistuje, zvuky přírody jsou hudbou, krásnou hudbou. Když slyšíš hudbu, slyšíš Boha‘ V duchu této myšlenky využívá režisér jak zvuků přírody, často snímaných v naddimenzované intenzitě, tak hudby v klasické nástrojové interpretaci, dále písní v Nikolajevově podání, současně pak zvuků připravených synteticky. Plnost zvuku, stereofonní snímání, smysl pro jemnost i detail, kontrastní využití ticha, to vše se významně spolupodílí na výsledném poutavém, poeticky laděném vyznění filmu.“

Divácká cena VŠEM: Na stupních vítězů (Herbstgold /Jan Tenhaven / Německo, Rakousko / 2010 / 94 min.)
 

Cena pro nejlepší film z kolekce snímků Jeden svět pro studenty: Thembi (Thembi, Jo Menell / JAR / 2010 / 48 min.)
 

Z odůvodnění studentské poroty: „Studentská porota vybrala za vítězný snímek film Thembi zabývající se neotřelým způsobem problematikou AIDS v Jihoafrické republice. Dokument má velký potenciál oslovit studenty příběhem hlavní hrdinky, která ani v boji s nevyléčitelnou nemocí neztrácí svůj životní optimismus. Díky odhodlání a obdivuhodné energii se jí daří překračovat hranice zdejšího tabu, otevřeně hovoří o své nemoci s africkými studenty a prostřednictvím filmového plátna může šířit své poselství přímo mezi naše vrstevníky. Ocenili jsme také animované části filmu navozující intimní atmosféru a umožňující nahlédnutí do Thembiina nitra.“